ZEMŘEL MI MANŽEL

Zemřel mi můj milovaný manžel-nečekaně,po měsíci léčení v nemocnici..měl rakovinu a po celém těle metastázy..moc to bolí,stýská se mi,mám i pocit viny-že jsem nepomohla,že jsem si dřívě příznaků nevšimla,cítím beznaděj..a mám strach.strašný strach z budoucnosti-až nepochopitelně a stydím se i za to,že mám strach,že zůstanu sama..nezlobte se..pokud to bude možné a já dostanu od Vás odpověď,budu ráda,pokud to možné nebude-nevadí…

děkuji Vám.Eva

16.8.2011

Ahojíček Evičko,

Na konci e-mailu jsi mi napsala i tvůj datum narození, který neuvádím…a tak mi dovol, abych ti s menším opožděním dodatečně popřála k tvým narozeninám hodně štěstí, zdraví, lásky a ať se ti splní tvoje tajné sny a přání. Evinko, nemáš se proč omlouvat, že mi píšeš……moc si toho vážím, tvé důvěry a jsem ráda, že jsi alespoň částečně ze sebe svou bolest pustila.

Tady Evi, není co kreslit…. smrt, která nás v našich životech navštěvuje je pro ty kteří tady zůstávají konečnou stanicí s tím kdo odešel. Když se lidi rozejdou, tak je stále nějaká náděj, že se může něco spravit, změnit… ale smrt nám neumožňuje něco napravit…je to konec. Na každém konci však je nový začátek… pro tebe život nekončí, byť jsi teď bolavá, plná strachů a obav….ani pro tvého muže smrtí nic nekončí…. Pro něj je to začátek tam někde v meziprostoru. Nemůžu ti napsat, že vím jak je ti, co cítíš…vážně nemůžu… protože jsem si tvou bolestí ze ztráty někoho milovaného (člověka) zatím neprošla…. Já si jen můžu myslet jak ti je. Mám vedle sebe velmi dobrou přítelkyni, které se stalo něco podobného jako tobě… o to to bylo pro ni bolestivější, protože to bylo úplně nečekané, z hodiny na hodinu…s tím se nepočítalo a zůstala sama s ročním synem. Její bolest byla hmatatelná, tak jak je v současné době hmatatelná ta tvá….jediné co jsem tenkrát dokázala ji říct je to….že jediný čas ji pomůže zmírnit její bolest a to teď říkám i tobě…. Evičko…jedině čas ti pomůže bolest zmírnit…nezapomeneš nikdy… ale nebude to časem už tak palčivé. Pro tebe je teď nový začátek bez tvého muže… je zbytečné ti psát, že lásku ještě potkáš a bude ti fajn…. To teď nevnímáš a nedokážeš si to ani představit. Všechno se děje tak jak se dít má….všechno je načasované, máme tady své úkoly a když je splníme… už tu být nemusíme…. Nic si nevyčítej…. Ty nemůžeš za nemoc svého manžela…. Za tu si může sám… každá nemoc něco znamená…on nepochopil co mu jeho tělo říká…ale teď už chápe a ví, kde chyby udělal….jedinou útěchou pro tebe může být to….že už netrpí, že teď ho nic nebolí a teď když je v meziprostoru, tak už dokonce chápe, proč si život zkrátil….a podle toho si další život naplánuje tak, aby další zkoušku pochopil a ne jednu zkoušku.

Evi, byla jsi s ním do poslední chvíle…šlo to rychle…někde to tak rychle nejde.. a lidé trpí někdy i roky. Byla jsi jeho velkou oporou a byla to zkouška i pro tebe, že jsi byla s ním….v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví. Nemusíš si vyčítat, že jsi něco nepoznala, že jsi nepomohla…udělala jsi to co jsi udělat měla a mohla…víc udělat opravdu nešlo. Tvou bolest, kterou cítíš, si musíš prožít sama, nikdo ji za tebe neodžije… je jistě kolem tebe spousta lidí, kteří by ti kousek tvé bolesti vzali…ale nejde to…nešlo to ani u mé přítelkyně… a jak ráda bych jí tenkrát kus té bolesti odebrala…. Jediné co jsem mohla….tak stát při ní a stojím i dnes. Už je to u ní o moc lepší…už se umí i smát …ale ještě jsou chvilky kdy to dolehne. Bude to tak i u tebe…má to tak každý…koho rychle opustí ten koho miluje.

Ráda bych ti napsala…měj se a směj se… ale to teď nejde… tak ti píšu…drž se Evulo, vyplač se z bolesti…a čas ti pomůže překonat tvou bolest…až po čase se tvoje oči zase rozesmějí a určitě bude na koho se smát.

S láskou …tvá Zrzka

23.8.2011

Děkuji Vám moc …

tak ,jak píšet,ano,přesně tak to bylo a je…člověk nepochopí žal druhého,dokud s tím sám neprojde….já měla obrovskou víru,z té se nedalo odloupnout ani 1% pochybnosti,cítila jsem v sobě obrovskou sílu manželovi pomoct,proseděla jsem noci u PC hledáním alternativní léčby,léčitelů,bylinek a čajů…bylo to poutavé čtení a dodávalo mi naději.Obrovskou.Doufámteď také,že pro mého muže to nebyly špatné ty poslední dny,byli jsme si moc blízko,snad nejblíž,co to za 21let manželství šlo.Když jsem poslední den odcházela z nemocnice,jsem jsem mimořádně dřív,než obvykle,manžel tak pěkně a klidně spal…zpráva o smrti mne zastihla o půl hodiny později na cestě domů…myslela jsem si já b lázen,že je to černý humor mého muže,že mě postrašil za to,že jsem odjela dřív než se probudil…byl to největší šok v mém životě…..

Milovala jsem ho.Nikoho ne tolik jako jeho……bylo to sním těžké i krásné zároveň,ale snažím se začít žít „normálně“.Máme 2syny…a spoustu práce….máme rozestavěný domek,který nejvrchnější stavitel tak nečekaně opustil…nerozumím tomu,tápu a manžel chybí i v tomto,no nic….mám strach,jak to vše zvládnu,abych nedělala chyby……

S manželovým „umíráním“ mi pomohla p.terapeutka,procházela s námi to těžké období a moc moc pomohla,dodávala v pravou chvíli energii,klid…odblokovala minulé životy,odvedla dušičky…vím,že díky ní měl klidnou smrt,Jiříkova diagnoza byla strašná,bylo to k nepřežití,přesto to,jak usnul,lze jen závidět a moc přát…

Já jsem si bohužel vytvořila další bloky pro sebe a budu s tím něco muset udělat: blok k lékaři z plicního oddělení ( trochu divadelník,při vyřčení diagnozy potřeboval-divadýlko-mě,kluky a co nejvíce posluchačů,sliboal léčbu za 2miliony,a pro mne slib-ať se na něho obrátím s čímkoliv a kdykoliv…jednou jsem potřeboval,to když měli manžela převést do jiného města a on měl strach z převozu-nepomohl,vymluvil se po sms,měla jsem a mám na něho velikou zlost,poradila jsem si i bez něho,pokouším se mu odpustit,ale zatím mi to nedje…to samé cítím k jednomu léčiteli-slíbil pomoc,byl nadšený,že volám ve velice vhodnou dobu atd.pak mi řekl,že na manžela zapomněl,že ho uháněla o termín jin&aac ute; paní a že YJiřík umře…tak to je můj druhý blok…srdcem si říkám,že oni nemají vinu,ale zatím rozum převažuje-mají…)

Vážená Zrzečko,ani nevíte jak moc si vážím toho,že jste si na mě (a nejen na mě)udělala čas,ten je moc vzácný,neustále mne překvapuje cit,zájem a pomoc od lidí,které vlastně neznám a přesto nezištně pomohou,tak jako teď Vy…děkuji i za přání k narozeninám,je to opravdu milé….

Pěkný den.Eva

23.8.2011

Ahojíček Evinko,

Děkuju ti za tak rychlou zpětnou vazbu…. A ještě mě k tomu co mi píšeš napadlo pár slovíček, tak si dovolím ti je napsat, ale ještě než začnu… nabízím ti tykání… při tykačce cítím, že to jde od srdíčka k srdíčku…vykačka je pro mě jistou zdí…pokud ti tykání půjde budu moc ráda.. navíc v tolika lidech se ztrácím a nevěděla bych komu tykám a komu vykám…takže tykám.

Když jsem si četla, tvoje písmenka… tak mě hned napadlo to krásné načasování, které si možná ani neuvědomuješ….a vyčítáš si, že jsi odešla o něco dřív …manžel věděl, že jsi udělala co jsi mohla a věř, že čekal až odejdeš…. Aby mohl naposledy vydechnout…chtěl tě ušetřit ještě větší bolesti, paniky a zoufalství, které bys prožívala, kdybys byla u jeho posledního výdechu. Spal když jsi odešla a spal i při tom posledním výdechu…jen si to tak načasoval. I on milovat tebe, tak jako ty jeho….a to bylo jeho poslední vyznání a odplata za tvou lásku a starostlivost…., že tě ušetřil ještě těchto emocí.

Odpuštění k doktorovi i léčitelovi taky příjde časem… ještě je rána moc čerstvá a tak jak sebe obviňuješ, že jsi mohla udělat, pomoct ještě víc….tak v podvědomí v tom nechceš být sama a tak viníš i druhé….ale odpustíš jim se svým pochopením. Ono se lehce slibuje….ale hůř se plní… od doby, kdy jsem přestala stíhat plnit své sliby…už nic neslibuju. Oni si to časem taky uvědomí….a přestanou slibovat. Nedávno jsem dala na stránky příběh jedné ženy – matky…. Nevím jestli je ten příběh smyšlený, nebo psaný podle skutečnost…na tom nesejde… i z pohádek se můžeme poučit…jmenuje se PROHLÁSILA – ZABIJU TĚ… je to silný příběh o pochopení a odpuštění a vidění souvislostí. Třeba si ho budeš chtít přečíst….třeba tě trošku k tvému odpuštění a rozpuštění bloku o kterém jsi psala …posune.

Nemusíš  mít Evi strach z dostavění domu… tvoji kluci ti pomůžou a pomůžou i další…a když budeš pozorná…tak pomáhat bude dál i Jiřík…. který povede tvé kroky, tak abys to zvládla….on tě na holičkách nenechá ani po své smrti…tak jako jsi ho nenechala na holičkách ty v jeho nemoci. Stačí když budeš naslouchat svému srdci a vnitřnímu hlasu, přes který k tobě Jirka bude promlouvat.

Dražím ti palůšky Evulko a věřím, že se mnou i další čtenáři stránek MOJE PRAVDY.

S láskou….. tvá Zrzka

23.8.2011

Přeji pěkný den.

Moc se omlouvám,že píši,ale hledám aa doufám,že někde naleznu radu ,že pochopím,co život pro mne připravil,že pochopím,proč jsem některé věci musela v životě prožít.

 

Sdílet tuto pravdu

Reklama

Sledujte na Facebooku

Vaše komentáře

Reklama