ZÁKLADNÍ ZÁKONY UNIVERSA

I. Zákon přitažlivosti stejnorodého

II. Zákon příčiny a následku

III. Zákon tíže

Jednotná aplikace těchto tří základních zákonů na všechna životní dění přináší odpověď na zvídavá nebo i zoufalá PROČ?

I. Zákon přitažlivosti stejnorodého vyjadřuje ostatně už lidová moudrost svým „Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.“

Jeho působení je však mnohem hlubší – přitažlivost stejnorodého zasahuje do všech úrovní Stvoření a třeba v bardu (jak staří Tibeťané nazývají jemnohmotnou oblast záhrobního života) se projevuje tak, že lidské duše, připravující se k dalšímu vtělení na Zemi, si vybírají stejnorodé rodiče, tedy lidské duchy přibližně stejné úrovně, mající přibližně stejnou karmu. Ze zdravotního hlediska se pak projev tohoto zákona projevuje jako genetická dědičnost. Zdědíme-li po svých rodičích nemoc nebo jen sklony k nemoci, je tomu tak proto, že máme přibližně stejné chyby a tedy dluhy, jako oni. To ovšem není jejich vina, ale vždy jen ajen následek našeho vlastního rozhodnutí. Na tomto místě sluší proto konstatovat, že lidský duch má plně svobodnou vůli k rozhodnutí.Následky tohoto rozhodnutí se ovšem svobodné vůli již vymykají a jsou podrobeny vesmírným zákonitostem!

Zákon přitažlivosti stejnorodého nás neomylně vede k setkání se stejnorodými lidmi. Pokud máme vnějšími podmínkami neohraničenou možnost, vybrat si sami svou společnost, bude to vždy společnost stejnorodá s naším myšlením a konáním. Podle toho, jakou si tedy kdo vybírá společnost, můžeme usuzovat jak na jeho charakter, tak můžeme jistým způsobem i předvídat jeho další osud.

II. Zákon příčiny a následku je jednoznačně vyjádřen už biblickým ,jak zaseješ, tak sklidíš!“ Každá myšlenka, slovo nebo čin znamenají setbu, po které musí nutně přijít sklizeň. Prvotním impulzem každého činu je slovo a jeho prvotním impulzem je myšlenka. Stejnorodé myšlenky se automa­ticky působením zákona o přitažlivosti stejnorodého, sdružují do stejnorodých energetických středisek a tím se dále vzájemně posilují. Proto je sklizeň vždy bohatší, než byla původní setba. Tím více pak vynikne síla a průbojnost každé myšlenky, kterou v sobě živíme delší dobu.

Proto je udržování čistoty myšlení nejdůležitějším příkazem nejen k zachování životní mravnosti, ale – přeneseně – i k zachování tělesného a duševního zdraví.

Děj však můžeme i obrátit – takže se už nebudeme divit síle důvěry (víry) v léčení nemocí, navenek vyhlížejících třeba i zcela beznadějně. A můžeme později opakovat s Ježíšem:, „Vstaň a chod‘! Víra tvá tě uzdravila!“ Ne, takový děj neodporuje přírodním zákonitostem, protože síla víry, podložená dobrým chtěním – vytváří podmínky pro okamžité vyrovnání karmy, tedy jednorázové „splacení dluhu“.

III. Zákon tíže známe všichni z fyziky; jeho důsledkem je gravitace. Ale zákon platí na všech vesmírných úrovních. Lidský duch, zatížen přestupky hodnotově klesá a stává se jakoby hutnějším. A naopak – vyrovnání karmy nebo někdy již pouhé dobré chtění vede ke vzestupu.

Po pozemské smrti se působení všech tří zákonů projeví zvláště markantně. Stejnorodí duchové se jakoby automaticky sdružují na odpovídajících úrovních. Obrazně řečeno, přijmeme-li vertikální členění barda (záhrobí), pak „nahoře“, tedy nejblíž zdroji Světla a životodárné energie budou lehcí a éteričtí duchové, kteří se za svého pozemského života dopustili jen minimálních přestupků. Tedy – dobří a kvalitní lidští duchové pomyslně stoupají v éteru a to tak dlouho, až se jejich hutnost („kvalita“) přesně vyrovná se stavem okolního prostředí. Ve směru opačném je tomu ovšem stejně, takže zatížení (špatní, hříšní) lidští duchové plynule klesají níž a níže do hlubin – opět do stavu přesného vyrovnání stejnorodosti. Příčinu zavdal každý lidský duch svým svobodným volním rozhodnutím – a následkem tohoto rozhodnutí je konkrétní „duchovní“ tíže.

Vidíme tu nový fenomén, ve hmotném světě neznámý – lidští duchové v bardu se nacházejí výhradně ve stejnorodém prostředí, tedy „rovný rovného si hledá“. Nemusíme mít ani velkou fantazii, abychom rázem pochopili velikost Božího plánu. PEKLO není způsobeno čerty a ďábly, ani utrpení zde není věčné – prostě peklo si vytvářejí sami zlí, zatížení, hříšní lidští duchové, tlakem Světla přinucení žít jen a jen sami se sebou. A není ani třeba příliš rozvádět skutečnost, že „směrem nahoru“ kvalita prožíváni stále stoupá, až konečně čistá, sebe-vědomá lidská duše smí překročit hranici hmotnosti a vkročit do skutečného života věčného, do duchovní říše, kam svým původem patří.

A opět záleží na každém jedinci, jak dlouhý čas zvolí pro své putování. Stoupat lze strmě, ale přímo nebo pomalu, po klikatých chodníčcích, kdy cestu lemuji desítky „reparátů“ v podobě potřebných pozemských inkarnací.

Ze tří základních zákonů můžeme odvodit celou řadu vedlejších, jejichž důležitost není však proto menší:

1. Zákon harmonie příjmu a výdaje

Ve vesmíru panuje přísná energetická harmonie. Je třeba ji dodržovat na všech úrovních. Kdo chce dostávat musí nejprve – obrazně řečeno ­vytvořit prostor, aby bylo kam dostávat, musí tedy napřed dávat.

2. Zákon harmonie všeho dění

Navazuje bezprostředně na zákonitost předchozí. Všechno dění ve vesmíru je účelné a vede k vytvoření konečné harmonie.

3. Zákon převahy silnějšího

Je přímým důsledkem zákona přitažlivosti stejnorodého. Stejnorodé myšlenky se scházejí ve společných centrech. Silné centrum lehko přitáhne slabší stejnorodou myšlenku. Větší hmota přitahuje menší hmotu. Pravda a láska v konečném důsledku vítězí nad lží a nenávistí.

4. Zákon neustálého vývoje

Panta rhei! Vše je v pohybu! Vývoj, koloběh, pohyb je věčný a neustálý Zastavit se jen na okamžik znamená smrt a rozklad. Dění je účelné a trvale směřuje ke zdokonalení.

5. Zákon jednotnosti

Pro všechny formy života , v celém Univerzu platí jednotné zákony Jednou z moudrostí, které vyjadřují platnost tohoto zákona, je proslula Smaragdová deska, Trutina Hermetis Herma Trismegista; – „Jak nahoře, tak dole!“ – aneb pro mikrokosmos i makrokosmos platí stejné zákonitosti. Oběh planetárních soustav je přesnou analogií dějů na atomární úrovni. Z toho mimo jiné i vyplývá, že nemohou existovat Marťané co by zelení mužíčkové s chobotem a tykadélky.

6. Zákon přednosti bezúhonného

Všechny formy života směřují k naplnění svého určení. Čím více se některá forma odkloní od Řádu, tím bude její cesta delší a svízelnější. Lidský duch, který bude dodržovat Řád, se do své domoviny – duchovní říše – dostane podstatně rychleji, tedy za menší počet inkarnací, než duch, častěji Řád porušující.

7. Zákon jednoduchosti

Jen to má naději na úspěch, na co lze napřít všechny síly. Co je složité, na to nelze síly dostatečně usměrnit. Proto se nakonec vždy prosadí nejjednodušší forma.

8. Zákon míry věcí

Není ničeho ve vesmíru, co by se nemohlo užívat k tomu, k čemu bylo stvořeno. Musíme však poznávat smysl a účel všech věcí a nic nepřehánět. Vyjádřil to třeba známý léčitel, farář Sebastián Kneipp svým proslulým „Všeho s mírou a dobrého pomálu!“ Musíme být pány a ne služebníky věcí a žádostí. Typickým případem je otázka pohlavnosti. „Čistota“, tedy život bez pohlavního styku, je věcí nepřirozenou a tedy škodlivou. Pohlavní styk a s ním spojený orgasmus má být ovšem oslavou Lásky a Života mezi dvěma milujícími se bytostmi. Pak je i zdrojem a pramenem sil a inspirace. Zdravé tělo, vedené bystrým duchem o tuto sváteční příležitost nebude žádat příliš často, protože jinak poklesne význam tohoto posvátného aktu. Naproti tomu promiskuita, jak je dnes více či méně skrytě propagována, je ohavným výplodem vlády nejnižších pudů, které člověka srážejí do hlubin.

Postupným členěním uvedených zákonitostí můžeme stanovit platnost dalších důležitých postulátů – pravidel:

a) Pravidlo organizace Každý jedinec (vyjma Absolutna) povstává z organizace nižších jedinců a je členem organizace vyšších jedinců (Zeměkoule je tvořena z molekul, molekuly z atomů. Směrem nahoru je Zeměkoule členem sluneční soustavy, s ní pak členem naší galaxie atd.)

b) Pravidlo statičnosti Statičnosti je dosahováno sudou skladbou jedinců

c) Pravidlo dynamičnosti Dynamičnosti je dosahováno lichou skladbou jedinců

d) Pravidlo prospěchu Prospěchem je zvyšování kvality v okruhu dění

e) Pravidlo dobra Dobrem je dosahování nejvyššího prospěchu nejnižším zasahováním do svobody dění

f) Pravidlo zla Zlem je dosahování nejmenšího prospěchu nejvyšším zasahováním do svobody dění

g) Pravidlo protiv Každá vesmírná skutečnost má svůj opak! Regulace je dosahováno konkurencí protiv

h) Pravidlo obdoby Ve vrcholných stavech dosahují protivy účinků opačných. (mnoho jangu je jin)

Poznámky: K zákonu jednotnosti: (5.) Základ (podstata), plán (soulad) i účel (zdokonalení) jsou stejné v celém kosmu a ve všech jeho subsystémech.

K zákonu zpětného účinku: (II) Označujeme jej též jako „Zákon zvratného působení“. Dění probíhá ve spirále. Důsledky každého dění se tedy po kruhu vždy vrací ke svému původci: (karma!) Čím nižší kvalita (činů), tím je spirála větší. U málo vyvinutého jedince trvá velmi dlouho, než se dostaví karmické plnění. Naopak u vyspělých lidských duchů, kteří již na vývojové linii (spirále) daleko postoupili, je návrat dění (karma!) velmi rychlý, až bezprostřední!!!

J. A. Zentrich: Třetí cesta ke zdraví, nakladatelství Fontána, Olomouc 1994

Zdroj: http://www.harmonic.estranky.cz

Pohled známého bylináře J. A. Zentricha z jeho knihy Třetí cesta ke zdraví.

Sdílet tuto pravdu

Share on facebook
Share on twitter
Share on email
Share on skype
Share on whatsapp
Share on print

Reklama

Sledujte na Facebooku

Vaše komentáře

Reklama