Starý, velmi unaveně vypadající pes se mi nedávno zatoulal do dvora…
Byl dobře živený, a podle pěkného obojku a čistoty kožichu bylo zřejmé, že o něj bylo dobře postaráno.
Kývajíc přátelsky ocasem a s hloupým úsměvem, jaký umí jenom psi, přišel pokorně za mnou a nechal se pohladit po hlavě. Celý šťastný, že jsem ho neodmítl, se oklepal a sledoval mě domů.
Kráčel pomalu po chodbě, pouze očichal nabídnutý pamlsek, lehnul si na koberec do kouta a za chvíli už spal.
Po hodině spánku se postavil, oklepal a přátelsky při tom vrtíc ocasem odkráčel ke dveřím. A já jsem ho pustil ven. Příští den se vrátil, znovu mě pozdravil na dvoře, šel dovnitř na stejné místo a v koutě zase asi hodinu spal.
Tohle se opakovalo po několik týdnů..
Celý zvědavý jsem napsal a připnul mu na obojek kousek papíru se vzkazem:
„Rád bych zjistil, kdo je majitelem tohoto nádherného a milého psa a zeptal se, jestli víte, že skoro každé dopoledne váš pes přijde do mého domu a hodinu se tu vyspí?“
Následující den se pes přišel vyspat s odpovědí připevněnou na obojku:
„Jmenuje se Rasty a žije v rušné domácnosti se šesti dětmi, dvě z dětí jsou méně než tříleté.. snaží se jenom odpočinout si a vyspat se…
Mohla bych s ním zítra přijít i já??“
Zdroj: e-mail
