UNAVENÝ K SMRTI

Starý, velmi unaveně vypadající pes se mi nedávno zatoulal do dvora…

náhled obrázku

Byl dobře živený, a podle pěkného obojku a čistoty kožichu bylo zřejmé, že o něj bylo dobře postaráno.

Kývajíc přátelsky ocasem a s hloupým úsměvem, jaký umí jenom psi, přišel pokorně za mnou a nechal se pohladit po hlavě. Celý šťastný, že jsem ho neodmítl, se oklepal a sledoval mě domů.

Kráčel pomalu po chodbě, pouze očichal nabídnutý pamlsek, lehnul si na koberec do kouta a za chvíli už spal. 

Po hodině spánku se postavil, oklepal a přátelsky při tom vrtíc ocasem odkráčel ke dveřím. A já jsem ho pustil ven. Příští den se vrátil, znovu mě pozdravil na dvoře, šel dovnitř na stejné místo a v koutě zase asi hodinu spal. 

Tohle se opakovalo po několik týdnů..

Celý zvědavý jsem napsal a připnul mu na obojek kousek papíru se vzkazem:

„Rád bych zjistil, kdo je majitelem tohoto nádherného a milého psa a zeptal se, jestli víte, že skoro každé dopoledne váš pes přijde do mého domu a hodinu se tu vyspí?“

Následující den se pes přišel vyspat s odpovědí připevněnou na obojku:

„Jmenuje se Rasty a žije v rušné domácnosti se šesti dětmi, dvě z dětí jsou méně než tříleté.. snaží se jenom odpočinout si a vyspat se… 

Mohla bych s ním zítra přijít i já??“

Zdroj: e-mail


Přišel mi e-mailem hezký příběh, o který se s vámi chci podělit. Je v něm moudro…. , které nám ukazuje pes…. Je třeba vědět, kdy si odpočinout a najít si pro sebe chvilku a své místečko…..

Sdílet tuto pravdu

Share on facebook
Share on twitter
Share on email
Share on skype
Share on whatsapp
Share on print

Reklama

Sledujte na Facebooku

Vaše komentáře

Reklama