TEN DRUHÝ

náhled obrázku

Ještě téhož večera se ale náhodou dozví, že jeho starý přítel je bohatý a že zaplatil všechny dluhy, které si v průběhu let nadělal.

Jdou do hospody, kam kdysi chodívali společně, a on platí útratu za všechny. Když se jej ptají, jak se dostal k takovému jmění, odpoví, že až donedávna s ním žil ten Druhý. Kdo je ten druhý? – ptají se všichni. Ten, kým mě naučili být, ale kým ve skutečnosti nejsem. Ten Druhý věří, že člověk musí celý život hromadit bohatství, aby na stáří neumřel hlady. Tolik o tom přemýšlí a tolik plánuje, že na život začne myslet až ve chvíli, kdy už jsou jeho dny na tomto světě sečteny. Ale to už je pozdě.

A kdo jsi ty?

Jsem ten, kým je kdokoliv z nás, když jde za hlasem svého srdce. Jsem ten, koho okouzlilo tajemství života, kdo věří na zázraky a cítí radost a nadšení ze všeho, co dělá. Ten Druhý však měl strach ze zklamání, a proto mi nedovoloval jednat.

Existuje přece utrpení – namítají lidé v hospodě.

Existují porážky. Ale těm se nevyhne nikdo. Proto je lepší prohrát několik bitev, když se bijeme o své sny, než být poraženi a nevědět, za co jsme se bili.

A to je všechno? – ptají se ostatní.

Ano. Když jsem to pochopil, jednoho rána jsem se rozhodl, že budu takový, jaký jsem vždy v hloubi duše chtěl být. Te Druhý zůstal v pokoji, sledoval mě, ale já jsem ho  k sobě už nepustil, třebaže se mi několikrát pokusil nahnat strach a varoval mě před rizikem, které podstupuji, když nemyslím na to, co všechno by se mi v životě mohlo stát.

Jakmile jsem však toho Druhého vypudil ze svého života, začala Boží prozřetelnost konat zázraky.

P.Coelho: U řeky Piedra jsem usedla a plakala

Zdroj: e-mail

Potkal jednou jeden muž starého přítele, který se celý život snažil dostat k penězům, ale bezvýsledně. Budu mu muset dát nějaké drobné - řekl si muž.

Sdílet tuto pravdu

Share on facebook
Share on twitter
Share on email
Share on skype
Share on whatsapp
Share on print

Reklama

Sledujte na Facebooku

Vaše komentáře

Reklama