SPŘÍZNĚNÁ DUŠE

Prosím o informaci, zda jsi jej obdržela.

Moc Ti děkuji za odpověď a za tyto nádherné stránky 🙂

Přeji ten nejkrásnější den

Zuzana

2.1.2011

Ahojíček Zuzko,

tak jsem nahlídla pro jistotu i na adresu moje-pravdy@seznam.cz (ten má na servru nějaké problémy) ale ani tam nic není. Přišel mi jen tento mailík, ale ten předešlý ne. Pokud se rozhodneš ještě jednou napsat, tak piš rovnou tady … tam je to asi nějak omezené časem, už dřív mi některá s holčin psala, že se jí to stalo tak jako tobě.

Tak se měj a směj… třeba to napíšeš ještě nějak jinak ……

zatím pa Zrzka

2.1.2011

Ahojky Zuzko-Zrzko!

Moc Ti děkuji za odpověď..:) Tak já napíšu můj příběh ještě jednou, Tvůj názor mě zajímá…:)

Je mi 34 let a 4 roky jsem rozvedená. Od rozvodu jsem byla víceméně sama, což mi úplně nevyhovovalo, ale kolem mě se točili jen muži, kteří mě nepřitahovali a pak ti ženatí, s nabídkou něčeho nezávazného, což jsem nikdy ve skutečnosti nechtěla.

Vloni jsem začala chodit na kurz Vnitřní žena, vnitřní muž a harmonické partnerství, protože jsem chtěla na této oblasti zapracovat. Dělali jsme tam meditaci na přitáhnutí spřízněné duše do života a tak se to stalo.

Jednoho dne jsem se přihlásila na seznamku, jen jsem byla zvědavá, v podstatě jsem od toho nic nečekala. A ON tam byl jen ten jeden večer z toho samého důvodu, nudil se.

Nevím proč, ale on byl jediný s kým jsem byla schopna se na té seznamce bavit. Začali jsme si psát každý den, třeba i 8 hodin denně, pořád jsme měli o čem vykládat a začal mezi námi takový virtuální vztah, ale pro mně byl krásný. On se uměl dotýkat mé duše, jakoby mě znal, jakoby toho o mně hodně věděl. Častorát mě dojímal k slzám. Možná jsem se v té době opravdu bála vztahu, protože mi to takhle stačilo. Cítila jsem se naplněná. V té době jsem si hledala dlouho práci a už jsem z toho byla unavená, díky tomu, že ON byl alespon takto v mém životě jsem cítila dobře a práce přišla bez jakékoliv námahy. On je cizinec a v té době čekal se ucházel o pracovní místo v zahraničí, protože práce, kterou měl tady se mu nelíbila. To byl důvod, proč jsem mu pak napsala, že si myslím, že vztah mezi námi není možný, taky kvůli jazykové bariéře. Jenže on to nevzal dobře, nechtěl se vzdát psal mi srdceryvné sms, řekl, že pokud získá novou práci, nebude problém pokračovat ve vztahu, že chce, aby to mezi námi fungovalo a že spolu budeme tak dlouho mluvit, dokud nenajdeme společnou řeč a že cítí, že to nemá vzdávat, že já jsem ta správná žena pro něj, mě to nenechalo chladnou, že jsem se rozhodla pokračovat a dokonce  se s ním setkat.

Podotýkám, že měl v té době přítelkyni, se kterou sice nežil a chtěl údajně vztah ukončit, jakmile se se mnou setká a zjistí, jestli vztah bude fungovat. Vím, že tyto řeči muži ženám říkají, ale vzhledem k tomu, že jsme byli ve virtuální realitě, tento fakt jsem nějak neřešila.

A tak jsme se setkali, okamžitě byla mezi námi až magická přitažlivost a já se zamilovala až po uši. Jsem si jistá, že je tam něco z minulého života. Dva dny na to se dozvěděl, že novou práci dostal a že do 2 měsíců odjede. Byla jsem zlomená a už jsem si ten vztah jakoby nedokázala užít. Řekla jsem mu, že v tom chci pokračovat i když odjede, že s ním chci být. On mi řekl, že se mnou chce být taky a že svůj stávající vztah končí. Vlastně jsem celou tu dobu snila o tom, že chci jít s ním kamkoliv…Jenže on přestal mluvit o naší budoucnosti a pár dnů před svým odjezdem jsem měla pocit, že se mi vyhýbá a nakonec došlo k tomu, že jsme se ani nerozloučili. Po emoční stránce jsem to vnímala možná hůř než můj rozvod.

Pár dní po jeho odjezdu jsme spolu začali znovu komunikovat. Napsal mi, že se mu po mně stýská a že jsem to nejlepší, co ho tady potkalo, že má sice dobrou práci, ale jinak se mu v novém bydlišti nelíbí a že si jeho přítelkyně našla práci ve městě, kde on pracuje. To byla další rána. Napsala jsem mu, že kdyby mi řekl pravdu o nich dvou, tak bych se s ním nikdy nesetkala. Na což mě začal znovu dobývat. Řekl mi, že ona mu pomohla, když byl nezaměstnaný a že byl slabý, když s ní nedokázal ukončit vztah i když k ní má přátelské city a že by byl raději, kdybych tam s ním byla já, že já jsem to, co potřebuje, aby se zamiloval… Znovu jsem mu uvěřila a znovu jsem byla šťastná.. Za 14 dní přijel, aby mi dokázal své „city“. Z plánovaných 2 dnů byla jen jedna krásná noc a pak zase odjel a měsíc se neozval. Už jsem na to neměla sil a vzdala jsem to.

Jenže po tom měsíci s ozval, jako by se nic nestalo. Já jsem v té době bohužel znovu přišla o práci a on mě znovu podporoval, dokonce mi nabídl pomoc, kdyby bylo nejhůř, znovu jsem podlehla. A tak jsme spolu zase začali často komunikovat… Oba jsme si uvědomili, že je mezi nám pouto a dokonce jsme plánovali společnou budoucnost. Já se každý den učila angličtinu, abych mohla pracovat v cizí zemi, abych mohla být s NÍM. Avšak pokaždé, když jsme se chtěli setkat, vyskytovaly se nějaké překážky a setkání jsme oddalovali. Až jsme naplánovali jeden termín a oba jsme se nemohli dočkat až se uvidíme. Jenže já si čím dál víc uvědomovala, jak mi znovu bude až odjede. Tak jsem mu o svých pocitech řekla a on mi odpověděl, že jsme se setkali ve špatnou dobu i když je mezi námi pouto a že chce, aych byla štastná i třeba s někým jiným a že si nechce hrát s mými city. Já opravdu nerozumím tomu, proč najednou otočil názor nebo jestli já jsem v té době nedokázala rozeznat fakt, že se mnou nechce být, možná jsem se nechala unést slovy a zapomněla jsem, že k lásce patří i činy. Pak jsme se setkali a já jsem mu řekla, co cítím a chci, on argumentoval důvody, že by to bylo složité (vztah na dálku) a taky řeč, ale že kdyby zůstal tady, že bysme byli spolu atd. Přesně ty důvody a obavy, které jsem před nekolika měsíci vznesla já a on byl ten, kdo argumentoval, že pokud budeme chtít, všechny tyto věci jdou vyřešit..V tu chvíli se ve mně něco zlomilo a já si uvědomila, že jsem ho obdivovala pro kvality, které jsem našla sama u sebe. Pro mně není problém dálka ani okolnosti, pokud mi srdce říká ANO, ale vím, že by to muselo být oboustranné.

Proč Ti to vlastně všechno píšu. Je to zatím čerstvé a bolí to. Kdyby to byl jiný muž, asi bych ten vtah ukončila dřív, ale mezi námi je od začátku silná přitažlivost. Celé poslední měsíce se mé myšlenky upínaly především k němu…Nic jiného mě snad ani nezajímalo, ale stále nemohu nějak pochopit fakt, že se naše role tak vyměnily. Nerozumím tomu, proč jsme se setkali v dobu těsně před jeho odjezdem a nemohli si tak užít jeden druhého víc, nerozumím tomu, proč moje srdce tak křičelo ANO pro tohoto muže a teď je zlomené. Věřila jsem, že mě srdce vždycky povede ke štěstí.

Je to pro mně velká zkušenost a ted jsem zase blíž tomu, že vím, kdo jsem a co mohu do vztahu nabídnout. Co mě ale trápí je to, že na něj nemůžu zapomenout a stále se mi o něm zdá, jakoby to stále mezi námi ještě nebylo dořešené. Když jsme se loučili, byli jsme plní emocí..

Prosím o radu, jak se s tím vypořádat a co mohu ještě udělat proto, abych našla oboustranně naplněný vztah.

Děkuju Ti moc, už jen za to, že jsi mně tímto způsobem vyslechla a přeju samé krásné dny 🙂

Zuzana

2.2.2011

Ahojíček Zuzko,

Díky za tvé svěření se s tvým příběhem a bolem….vztahy, to je to co většinu z žen, které mi píšou tolik trápí. Kolikrát jsi jsou tak podobné …

Pomocí automatické kresby jsem lehce nahlídla na ten váš vztah a asi ti nenapíšu, nic , co bys už nevěděla:

První jsi se mi zakreslila ty a pak on….daleko od sebe….oběma prošla energie a v jeho myšlení se vykreslila silná energie, která vás oba omotala do spirály a skončila v první čakře, která se zakreslila jako jedna velká společná, ale s velkým blokem. Z ní tužka pokračovala do minulosti…do minulého života, kde jste byli zakresleni v těsné blízkosti a zakreslili se do velkého srdíčka…a odtud se opět tužka vrátila do té první čakry a z ní se vykreslila mezi vámi energetická zeď.

Jeho myšlenky, představy a všechno s tím spojené, vás oba pohltilo… To setkání nebylo náhodné, to jiskření které mezi vámi bylo od samého začátku, bylo to co jste si spolu prožili v tom minulém životě (víc se mi k min. životu nezakreslilo). Ta velká první čakra, která vás spojila s blokem…a vykreslenou zdí mezi vámi…naznačuje to, že v tomto životě spolu opravdově nemáte být. Alespoň ne teď (budoucnost nepředvídám).. Ten muž o kterém mi píšeš, má v sobě silné charisma a přitažlivost a jeho myšlenky jsou opravdu velmi silné a dokáže s nimi omotat nejen tebe. Je mi to líto, ale z té kresby jsem cítila, že   s tím mužem jste se měli jen potkat….on ti měl ukázat, že jsi schopná milovat, že jsi schopná se zamilovat…

Zuzko, máš v sobou spoustu lásky, kterou umíš dát…ale taky jsou v tobě strachy z toho, že ti zas někdo ublíží, že budeš bolestýnek a nechceš znovu prožívat bolest. Důvěřuj sobě i vesmíru, že je někde pro tebe ten pravý, se kterým prožiješ to…v co už nedoufáš, že snad vůbec je možné ještě prožít. Tento muž ti ukázal, že to umíš, že to jde… víc by jsi měla prožít někde jinde s někým jiným.

Píšeš, že je to čerstvé a tak není divu, že se ti vrací do snů…

Co můžeš udělat pro sebe? Jak se zbavit bolesti, kterou v sobě máš?

Začni znovu věřit na lásku, on ti ukázal, že existuje. Přestaň si říkat co nechceš a začni si říkat co chceš…. Když říkáš nahlas nebo v duchu… já už nechci zažít bolest…universum tvé přání začne plnit, ale pozor…neslyší NE…takže ti začne plnit….chci zažít bolest atd. Své strachy odevzdej s tím, že už stačila zkušenost se strachy a od teď začni důvěřovat sobě a universu… že se vše děje jak má. Svému příteli v duchu a nebo klidně nahlas poděkuj, za to co jsi s ním mohla prožít a nech ho jít… co bylo třeba jste si už předali. Hlavně on tobě… popřej mu hodně štěstí s někým jiným a ty soustřeď mysl a své přání a myšlenky s důvěrou na lásku, která tě někde čeká.

Přeju ti Zuzko, aby ses přestala trápit…je pro nás důležité projít si a odžít si jistou bolest, ale nemá cenu se v ní plácat dýl než je potřebné k pochopení. Snad ti moje písmenka pomohou pochopit a začít se znovu radovat….s maličkostí…pak jsme schopni se radovat dlouho i z velkých věcí.

Měj se a směj se Zuzko… a nedej se….život je krásný, jen se kolem sebe rozhlídni a najdi a začni se věnovat, tomu co tě baví a co tě naplňuje…to je to první co pro sebe můžeš udělat už teď…nikdo jiný to za tebe neudělá.

S láskou pro tebe nakreslila a popsala a snad trošku poradila a dopředu správným směrem postrčila ….

tvá Zrzka

4.2.2011

Ahojky Zrzko,

mockrát Ti děkuji za Tvou pomoc a vyslechnutí a automatickou kresbu. Pomohla jsi mi…Ano, zatím je to čerstvé a emoce jsou v této době asi ještě přirozené. Spíš přemýšlím o tom, proč je nutné získávat zkušenosti tímto způsobem. Kdybych potkala někoho takového, kdo by se mnou měl a chtěl zůstat, vše by bylo možná snažší, nemusela bych opětovně prožívat bolest z opuštění, tím by bylo méně strachu.  A to nejen já, ale i ostatní lidičky..

Každopádně Ti mockrát děkuji, opravdu mě Těší, že je na světě Tak láskyplný a ochotný člověk, jako Ty!

Moc děkuju a přeju nádherný den!! 🙂

Zuzana

4.2.2011

Ahojíček Zuzko,

Kdysi jsem si kladla stejnou otázku jako ty…..ale dnes už vím, že právě díky tomu, že je to složité pro každého individuálně (každý dostaneme přesně tolik kolik uneseme ….ani o ťuk míň a nebo víc) tak, aby byl schopen se posunout a zrát… v každém dalším životě si naše zkoušky dáváme těžší a těžší…….

V naši bolesti většinou nevidíme smysl toho proč se nám to děje….to až časem, až se ohlídneme zpět…pochopíme tu hloubku toho proč to bylo tak a proč jsme museli být v bolesti….právě ona nás dovedla k pochopení. Kdybychom jen tak procházeli a nemuseli nad ničím přemýšlet a něco řešit a zastavovat se, abychom se nadechli…. Bylo by to moc jednotvárné a naše duše by asi zakrněly na jistém bodě…. No, to přirovnání mi proletělo teď hlavou a tak jsem ti ho napsala….pravděpodobně se ti to líp pochopí…když ne teď, tak za pár dní.

Přeju ti Zuzko, klid v duši a lásku v srdci…život beze strachů….

S láskou tvá Zrzka

4.2.2011

Děkuju za vysvětlení…

Možná to ještě nechápu asi úplně správně. Pokud bych Tě ještě mohla poprosit o jednu radu, byla bych Ti vděčná za odpověď. Jediná věc, která mě ještě trochu tíží, je to, že nejsem schopná vděčnosti. Přitom jsem od života dostala tolik krásných darů, ale pokud mám každý den vyjadřovat vděčnost za to, co mám, tak mi to příjde neupřímné a mám pocit, že se do toho nutím, nevím proč, přitom bych se tak ráda otevřela radostem života, ale upřímně, bez nucení. Někdy mi to pár dní vydrží, ale pak opět tíha okolo 3 čakry. Celý den trávím na Tvých stránkách a čtu Tvé poznatky a rady, proto mě to napadlo…:)

Mockrát Ti děkuju milá Zrzečko a jsem opravdu ráda, že jsem Tě našla ve vodách internetu…:)

Zuzana

4.2.2011

Ahojíček Zuzko,

 Máš pravdu ….. vděčnost je třeba pocítit….pokud máš být vděčná, tak to musí jít od srdíčka, pokud máš být vděčná, tak je třeba cítit, chápat a uvědomovat si, co všechno v běžném životě bereme jako samozřejmost a pro druhé to tak samozřejmé a všední není.

Nedá se to naučit, to se musí opravdu chápat, cítit …uvědomovat.

Není pro mě problém být vděčná už od rána za to, že vstanu z postele…že jsem soběstačná a nejsem odkázaná na pomoc jiných lidí (možná je to díky tomu, že chodím za Nikolkou, že jsem poznala Honzu a další a další, kteří to mají jinak). Za to, že jsem spala v posteli, v teple, pod svou peřinou…. :o) možná se směješ a klepeš na čelo, ale když jsem na noční a chodím v mrazu venku, tak si snad dovedeš představit, jak „závidím“ lidem, co můžou spát v teple. Když vidím na parním potrubí, jak tam spí chlapi bez domova, přikrytí jen jakousi vlhkou dekou a sněží na ně…pak věřím, že chápeš moji vděčnost…oni jsou vděční za to teplé potrubí :o), že jim tam nelehl někdo jiný. A tak bych mohla vyjmenovávat donekonečna, jak mi jde moje vděčnost od srdíčka….víš hodnotu „něčeho“ poznáme až o to „něco“ přijdeme….ať už je to někdo, nebo něco….až pak si toho, co bylo vážíme. Dá se, ale vážit si a být vděční i dřív než o to přijdem….stačí si to jen uvědomit, že to máme.

Jedinou radu co ti můžu dát je…… uvědomuj si všechno, co bereš jako samozřejmost, co máš a jiní ne…. Pak snad dokážeš cítit vděk, aniž by to bylo falešné nebo nucené.

Měj se a směj se Zuzko….a nedej se….pa s láskou tvá Zrzka

3.2.2011

 

Milá Zrzko,

mřed malou chvílí jsem Ti zaslala e.mail s názvem Spřízněná duše s prosbou o radu, bohužel si nejsem jistá, zda jsi ho obdržela, protože se ukázalo, že čas pro zaslání vypršel.

Sdílet tuto pravdu

Share on facebook
Share on twitter
Share on email
Share on skype
Share on whatsapp
Share on print

Reklama

Sledujte na Facebooku

Vaše komentáře

Reklama