Stále více lidí pociťuje potřebu pomáhat druhým a být nějakým způsobem pro druhé užitečný…hledá v těchto aktivitách své uplatnění, poslání a naplnění. Na tom není nic špatného, ba naopak, …..je to ušlechtilé a lidské…v dnešní době anonymity … příjemně hřejivé.
Už jsem se několikrát setkala s lidmi, kteří se do pomáhání druhým pustili s velkým nasazením a skončili po nějaké době vyčerpáním a pocitem prázdnoty….jak je to možné? O tom bude právě tento díl DUCHOVNÍCH PRŮSERŮ….kterých se nevědomky dopouštíme.
Pomáhat druhým můžeme nejrůznějšími způsoby…
mezi nejčastější patří:
POMOC PORADENSKÁ, která nemusí být zrovna na profesionální úrovni. Stačí, když má človíček otevřené srdíčko, oplývá empatií, umí naslouchat a ve finále ho napadne moudrá rada. Tato pomoc může být a často i bývá praktikována mezi přáteli, kolegy, kamarády…kdy se navzájem svěřujeme se svými bolístky a hledáme útěchu. Proto jsem psala hned na začátku, že tato pomoc nemusí probíhat hned na úrovni profesionála :o). Většinou takový človíček k sobě začne ze svého okolí k sobě přitahovat habakuk nešťastníků a ze začátku z toho má sám i příjemný pocit, jak dokáže kamarádům pomoct, poradit. Jenže i on sám je člověk a tak i jemu sem tam umí do cesty přijít bolest, smutek a najednou zjistí, že druhým dokáže poradit, ale sám sobě ne….a co je ještě horší….on najednou zjistí…že se nemá na koho obrátit. I v této pro něj špatné chvíli za ním chodí jeho známí a kamarádi se svými bolístky a on najednou vnímá povinnost je vyslechnout a poradit jim, aby je nezklamal…. a tak se stává to, co je už PRŮSER….sám sebe zatlačí někam dospod a pomáhá druhým…a přitom se začíná cítit mizerně, vyčerpaně….a to je fakt PRŮSER.
Ať už se jedná o PORADCE.. amatéra, nebo profíka (když píšu o profíkovi, je to např. člověk, který má nějaký kamrlíček nebo webovky na kterých lidem radí, nebo fakt profik vystudovaný psycholog)… jedno mají společné….jsou jen lidi a pokud druhým radí, měli by se udržovat v pohodě, optimismu a hlavně nežít a neprožívat bolesti druhých. Když budou lidé PORADCI mít sami problémy a budou vnímaví a všímaví….tak zjistí, že když radí někomu něco….že v té radě, je i pro ně samotné skrytá odpověď na jejich bolest. Také je tady velmi důležité umět říct NE….protože existuje spousta pijavic, které si potřebují jen vylít srdíčko a opravdová, dobře míněná rada se míjí účinkem…..o tu oni nestojí…oni potřebují posluchače a někoho kdo si to hezky s nimi prožije. Jsou to takoví upíři, kteří sají a sají…ale pozor…sají jen tolik, kolik jim dovolíme sát. Proto je třeba vědět, komu radit a komu už ne….protože tady naše rady jsou mrhání naším časem, energií…. a pak se nemůžeme divit, že jsme vyždímaní, když nás někdo ždímá :o). PRŮSER je, když si toto poradce neuvědomí a cítím zodpovědnost za druhé a začne prožívat tyto bolesti….opravdu se většina poradců pak dostává do podobného stavu v jakém je jejich kamarád, klient atd…a divíte se? Já ne, protože vím, že síla myšlenky je silná a tak je naprosto normální, že si začneme obdobné bebíčka přitahovat do svých životů….protože někdo si to opravdu s tím svým klientem prožívá i v době, kdy on je už pryč… stále na to myslí…a přemýšlí a hledá východisko. Tak takto opravdu ne…..
Kdo se mnou přišel do kontaktu….tak ví, že si s ním jeho bolest částečně prožiju a sem tam i slzám se neubráním…. Ale je to okamžik…pro pochopení… Jakmile človíček odejde, odejde i jeho problém…zná směr, ví co dělat, jak s tím pracovat…dál je to jen a jen na něm.
POMOC V PODOBĚ LÉČENÍ
Dnes existuje spousta zasvěcení do kterých je možné se nechat zasvětit. Existuje spousta alternativních metod, kterým se můžeme naučit…a pak je praktikovat a léčit. Někdy se v nás dar léčit probudí tak nějak sám….a my ho začneme zkoušet nejprve na sobě, pak na druhých…..a i tady na nás číhají průsery.
Mezi nečastější patří:
1.Když přijmete pravdu…. že můžete do sebe natáhnout nemoci toho, koho léčíte.
2.Když si myslíte, že vy jste ten zdroj, který léčí.
3.Když léčení provádíte převážně ze zištných důvodů….z vidiny odměny.
Toto jsou tři nejprůserovatější průsery v léčení :o)…..a já hned tyto omyly vysvětlím.
PRŮSER ČÍSLO JEDNA a DVA spolu úzce souvisí a tak si je dovolím vysvětlit hromadně: Pokud přijmete pravdu, že do sebe můžete natáhnout nemoc z toho, na koho přikládáte ruce….věřte mi (moje vlastní zkušenost), že tyto nemoci do sebe natáhnete. Pokud přijmete moji pravdu….tak do sebe nemáte šanci něco natáhnout.
MOJE PRAVDA O…. léčivé energii, která jde z vašich rukou:
ZA PRVÉ: energie, pomocí které léčíte, je odstředivá síla….nejde z vás…ale jde přes vás, přes vaše ruce do postiženého místa nemocného…takže nelze přes tuto odstředivou sílu do sebe něco natáhnout.
ZA DRUHÉ: není to vaše energie….je to energie z UNIVERZA, která vámi jen prochází…..vy jste PROSTŘEDNÍK – MEZIČLÁNEK mezi UNIVERZEM a NEMOCNÝM.
Pokud tyto dvě pravdy přijmete…..věřte mi, že do sebe nic nenatáhnete, nic nepokazíte, nikoho nepředimenzujete…protože energie UNIVERZA je inteligence, ví kolik a kam přesně dát…dá přesně tolik, kolik je potřeba…pro pochopení, pro uzdravení… :o)
PRŮSER ČÍSLO TŘI
v žádném případě nemám na mysli to, že by si léčitel za svůj čas a energii, kterou nemocnému dává, neměl vzít nebo si říct o odměnu. Ale pokud jeho hlavní cíl je odměna….tak to je vážení PRŮSER…. Pokud se někdo už pustí do pomáhání druhým….tak jeho hlavním cílem a motivací by mělo být uzdravení (úplné, částečné…zkrátka maximální pomoc, která je v jeho kompetenci)…..je to poslaní, do kterého se pustil dobrovolně. Měl by toto poslání dělat s láskou, otevřeným srdcem a hlavně s dobrovolného přesvědčení….. vidina jenom zlaťáků, přehlušuje poslání a tak se často stává, že takový člověk léčitelskou činnost dělám Z MUSU a HNUSU….a není divu, že časem ztratí klientelu, že toto poslání ho přestane naplňovat a bavit (většinou ze začátku, je to úžasný pocit pro mnohé a zlaťáky jsou druhotné….prvotní je sebemenší úspěch vedoucí k uzdravení…ale když se podlehne zlaťákům….je to obráceně).
AŤ UŽ PORADCI NEBO LÉČITELÉ…..
mají spoustu společného. V první řadě jsou to jen lidé, jako každý jiný člověk na tomto světě a tudíž i oni mají své životy, své trampoty, neřesti, své bolesti a nemoci. Je třeba si v této roli poslání uvědomit, že nespasíme všechny a už vůbec ne celý svět…. Každý je tu sám za sebe….můžeme ukázat směr, můžeme pomoct radou, či metodou (někomu pomůže pohlazení, jiný aby se probral, potřebuje pořádný šťouchanec pod žebra a nebo kopanec do velectěné duchovní řiťky)….ale nejhlavnější práce marodů a nešťastlivců, je na nich samotných. Nemůžeme nikdo za nikoho přebírat zodpovědnost, každý je zodpovědný sám za sebe i za své činy….ze kterých většinou pramení příčina bolesti či nemoci…..
Marně se neříká …. POMOCNOU RUKU, KTEROU HLEDÁME, NACHÁZÍME NA KONCI SVÉ PAŽE….a pokud mi přátelé z tohoto článku nevěříte nic (nemusíte věřit), tak tuto jedinou větu mi prosím vážně věřte….ta je totiž opravdovou pravdou, kterou někdy někdo řekl :o)…….a stala se i mou pravdou :o).
Mějte se a smějte se….
S láskou pro vás, ze svých zkušeností…se podělila
Vaše Zrzka
1.7.2012
