Očekávání vedou jenom k mizérii, pokud neuspějeme. Proč prostě nežít život bez očekávání a čekat, co přijde.
Nějaký chlapík Jim vyhrál první cenu. Skvělé! Co je dalšího na řadě? Teď si dá za cíl vyhrát Řečnickou Soutěž Mléčné Dráhy? Dobře, udělíme mu tam první místo. A pak co?
Zkoušel tu někdo žít bez cílů, soutěžení, zlepšování? Dělat věci intuitivně bez očekávání? Není to vnitřní klid a mír? Není to právě to, co opravdu chceme?
Nemusíte si určovat cíle nebo se chtít zlepšit. Osobní růst je vědomá volba, která závisí zcela na vás. Tahle stránka se snaží pomoct těm, kteří tuto volbu již učinili nebo ji chtějí učinit. Pro někoho mimo tuto skupinu nemá moc smysl chodit na tuto stránku. Pro takové lidi bych doporučil spíš tuto stránku – www.pohreb.cz – protože to je další logický krok pro ty, co už nepotřebují růst a jsou připraveni pro věčný mír.
Dobře, to možná trošku přeháním… zkusím to podat jinak: Je proces snahy zlepšit se v konfliktu s dosažením vnitřního klidu?
Moje odpověď je: Rozhodně to v konfliktu není. Oboje se dá najít na stejné cestě. Tento stav se dá pojmenovat dharma. Když jste v tomto stavu, našli jste svůj smysl života a žijete vědomě.
Stanovení záměru, že chcete, aby vaše budoucnost byla nějakým způsobem jiná či lepší než minulost, není automaticky v konfliktu s bytím ve stavu vnitřního klidu a míru. Co způsobuje nedostatek vnitřního míru je problém lpění. Pokud lpíte na nějakém výsledku, a snažíte se ovládnout něco, co není plně ve vaší moci, ztratíte pocit míru. Ale pokud si stanovíte záměr a nebudete lpět na tom, aby budoucnost byla přesně taková, jak byste si představovali, můžete zažít neskutečný růst a pozitivní změny, aniž byste ztratili pocit vnitřního klidu.
Dám vám jednoduchý příklad: Během práce na této stránce a psaní článků je můj hlavní záměr pomáhat lidem růst. Pro mě to je stav dharmy. Ale zároveň nelpím na tom, aby se to nějak konkrétně projevovalo. Mým záměrem je, aby se stalo, to, co chci, ale jsem otevřený vůči všem možným výsledkům. Některým lidem moje články hodně pomůžou, některé lidi vůbec neosloví, nebo si je špatně vyloží. Tohle ale není v mé moci. Pokud budu příliš lpět na tom, jak ostatní reagují, nikdy nebudu moci zažít mír. Věřit, že musíte mít pod kontrolou to, co ve skutečnosti nemůžete mít pod kontrolou, je zaručený recept pro stres a zdrcení.
Můj přístup k životu je takový, že pokud můžu růst rok co rok, je to nejlepší dobrodružství jaké by si kdokoliv mohl jenom přát. Růst zajisté obsahuje bolest i radost, ale ta bolest pouze oslazuje tu radost. Slovy Kahlila Gibrana z knihy Prorok:
Když jsi šťastný, podívej se hluboko do svého srdce a zjistíš, že pouze to, co ti přinášelo velký smutek, ti teď dává radost. Když jsi smutný, podívej se znovu do svého srdce, a uvidíš, že ve skutečnosti roníš slzy pro to, co bylo tvým potěšením.
Není nic špatného na tom v životě nic neočekávat. Ale přesně to také dostanete… život plný ničeho. Pokud od života nic nechcete, tak proč tu jste? Proč vůbec ráno vstávat?
Hodně lidí si dává otázku: “Jaký je smysl života?” Ale život se na tuto otázku ptá vás – “Jaký je smysl VAŠEHO života?” To je něco, na co si každý musím odpovědět sám. Pokud na to neodpovíme, tak naší odpovědí nebude nic, a podle toho budeme i žít (ve skutečnosti umírat). Moje osobní odpověď na tuto otázku je, že smysl mého života je růst a pomáhat ostatním růst. Pro mě je kráčení touto cestou ekvivalent vnitřního míru. Neexistuje žádný cíl, ve kterém si řeknu: „Hotovo. Už nebudu dál růst.“ Nesnažím se o žádný vzdálený výsledný stav, ale je to ta cesta samotná, která mě naplňuje. Pokud se účastním nějakého závodu, soutěže či utkání, nezáleží na výhře a prohře, ale na samotném procesu soutěžení – to je to, co je zábavné a vzrušující. Pokud si stanovím cíl, kterého chci dosáhnout, a pak se k němu pohybuji, samotný výsledek mnoho neznamená – co si užívám nejvíc, je celý ten proces.
Co na tom záleží, jestli skončím s miliony dolarů nebo vyhraju první místo v nějakém utkání nebo vybuduji obrovskou firmu? Nakonec to všechno stejně bude jenom prach. Ale ten samotný proces dělání těchto věcí – pobíjení draků strachu, učení se novým věcem, uvědomování si nových vhledů, působení na okolní lidi na své cestě, pády na zem a následné zvedání se a oprašování se – TO je absolutní štěstí.
Konečný součet je takový, že nikdo nemusí růst uvědoměle. Sám život nám zaručuje růst i tak. Jak někdo může žít na zemi a neučit se a nerůst? Buď rostete vědomě, nebo na vás život hodí zkušenost, která vás donutí růst nevědomě. Dokud nejste mrtví a pohřbení, růst a změna jsou jisté. Tudíž moje rozhodnutí je plně přijmout a vítat tuto skutečnost, a plynout s procesem růstu a změny vědomě. Alternativa je růst nevědomě. Zkusil jsem oboje, a vědomý růst je mnohem příjemnější a více naplňující.
Jiří Novotný on Prosinec 23, 2010
Zdroj: http://www.stevepavlina.cz/2010/12/proc-se-vubec-zabyvat-osobnim-rustem/
