PŘÍBĚH LÁSKY

Viděl jsem, jak je nervózní, a řekl mu, aby si sedl; věděl jsem, že se na něj sotva kdo podívá dřív než za hodinu. Díval se však pořád na hodinky, a já zrovna neměl pacienta, tak jsem se rozhodl se na jeho ránu podívat. Zjistil jsem, že je dobře zhojena, a tak jsem si promluvil s jedním lékařem a obstaral si vše potřebné k odstranění stehů a převázání rány.
Zatímco jsem byl takto zaměstnán, zeptal jsem se jej,spěchá-li snad tolik kvůli další návštěvě u jiného lékaře. Odvětil, že nikoliv, že potřebuje jít do sanatoria,aby posnídal se svou ženou.
Tak jsem se zeptal na její zdraví. Řekl, že tam už nějakou dobu je a že má Alzheimera. A jak jsme tak povídali, otázal jsem se, vyvedlo-li by ji z rovnováhy, kdyby přišel trochu později.
Odvětil, že jeho žena už dlouho neví, kdo je, a jeho už pět let nepoznává.
To mne překvapilo a ptám se: „A vy tam přesto docházíte každé ráno, i když ona neví, kdo jste? „Usmál se, poklepal mi na ruku a pravil: „Ona mě nepozná, ale já pořád vím, kdo je ona!“

 

Musel jsem zadržet slzy, když odcházel. Na ruce jsem měl husí kůži a pomyslel jsem si: Tak takovou lásku bych chtěl v životě mít.
Opravdová láska není tělesná ani romantická. Skutečná láska spočívá v přijímání všeho,

co je, bylo, bude a nebude.

Nejšťastnější lidé nemusí zrovna mít to nejlepší ze všeho, oni si udělají to nejlepší z toho,

co mají. V životě nejde o to, jak přežít bouři, nýbrž jak tančit v dešti.
Všichni stárneme; proto si važme lidi kolem sebe a všeho co máme.

 

Zdroj: e-mail

 

Bylo půl deváté, pracovní dopoledne už v plném proudu, když dorazil postarší pán, osmdesátník, k odstranění stehů z prstu. Řekl, že spěchá, že má už na devět něco dalšího domluveno.

Sdílet tuto pravdu

Share on facebook
Share on twitter
Share on email
Share on skype
Share on whatsapp
Share on print

Reklama

Sledujte na Facebooku

Vaše komentáře

Reklama