PRAVDA O VDĚČNOSTI

Díky dnešním vymoženostem, díky technice, vědě, pokroku…se obklopujeme věcičkami, které až tak k životu nepotřebujeme, ale když už máme tu možnost je mít, tak proč si jich neužívat, proč je nevyužívat, proč si svým způsobem je nedopřát. Na tom není nic až tak špatného. Horší je to, že kolikrát se chováme jako snobi, kteří mají potřebu mít neustále něco lepšího než mají ti druzí…ale o tom psát nechci.

Chci, aby tento článek byl zaměřen na vděčnost….protože…čím víc máme, tím víc to bereme jako samozřejmost a tuto samozřejmost do sebe tak vštěpujeme, že nejen věci, ale i události, okolnosti, zdraví…. žití v míru, že máme co jíst a pít atd. …a hlavně bytosti, kterými jsme obklopeni, přírodu …… bereme v našem životě jako samozřejmost…a to už tak dobře není.

Začínáme ztrácet úctu, toleranci, vděk za všechno co máme a to jen díky tomu, že je nám „všechno“ všední a samozřejmé. Hodnotu toho všeho poznáváme až když někoho, něco ztrácíme a nebo ztratíme…teprve tehdy si začneme uvědomovat, co pro nás dotyčný znamenal, jak nám v životě bude chybět…teprve tehdy si uvědomíme co pro nás jistý okamžik nebo věc znamenali.

Je to tak vážení….dokud jsme zdraví, tak je to samozřejmé, všední a nemáme potřebu být vděční a kolikrát hazardujeme se svým zdravím i životem. Díky všednosti náš život a zdraví není na prvních příčkách našich životních hodnot… a tak je to i s prací…dokud ji máme, tak na ni kolikrát nadáváme, nechce se nám do ní, štvou nás na ni malichernosti…ale v dnešní době dojít o práci…jen si to představte, že jste dostali padáka…. Jak byste najdou tu práci chtěli a jak rádi byste do ní chodili :o)…je to tak? A tak bych mohla pokračovat se vším… s našimi protějšky…. Jak nás štvou, jak …. Jak… ale když omarodí a nebo si najdou někde jiný protějšek…jak nás to najednou bolí, jak rádi bychom toho druhého měli vedle sebe a pro sebe.

Takže co jsem tím chtěla říct…vlastně napsat…

náhled obrázku

Pociťujme každý den a každý okamžik s vděčností, co nám přinese a co už máme…važme si jeden druhého a mějme úctu ke všem bytostem se kterými se setkáváme….ke všemu s čím se setkáváme. Chovejme se tak, jak chceme, aby se chovali druzí k nám, konejme tak jak očekáváme, že budou konat jiní. Můžeme dětem a mládežníkům povídat, že je dobře to či ono….ale pokud budeme kázat vodu pít a sami se budeme nalévat vínem…tak naše slova nikdo brát na zřetel nebude. Jděme příkladem…takový příklad je daleko výchovnější a zapamatovatelnější než slova. Přehodnoťme žebříček svých hodnot a k hmotným statkům, věcem…když už je máme…buďme za ně vděčni, že jsme jedni z těch kteří mohou mít tyto vymoženosti dnešního světa. Neupínejme se však k ničemu a nikomu… nelpěme…. Protože díky lpění se ochuzujeme o jistou svobodu. Postačující bude, když si budeme vážit..to opravdu stačí.

Vděčnost za všechno …. nám umožňuje přijímat další a další naše splněná přání…pokud nebudeme spokojeni s tím co máme teď….věřte, že do našich životů nebude moct vstoupit nic dalšího, protože pokud teď jsme nespokojeni s něčím co už máme…tak to co k nám přijde…tak nás uspokojí zas jen na chvíli…nikdy nenajdeme štěstí …dokud nenajdeme štěstí už teď v tom co máme, v čem žijeme…. Neuspokojí nás na dlouho něco nového, dokud nebudeme spokojeni s tím co máme….

Mějte se a smějte se…a pociťujte vděk za všednosti, které jsou nevšední….

S láskou si pro vás zafilozofovala…vaše Zrzka

5.8.2011

 

Tento článek nebude pro vás ničím novým, co byste nevěděli….ale mám potřebu o vděčnosti pár písmenek napsat, už jen z toho důvodu, abychom se nad touto úvahou společně zamysleli a hlavně si uvědomili a nežili jen tak bezhlavě.

Sdílet tuto pravdu

Share on facebook
Share on twitter
Share on email
Share on skype
Share on whatsapp
Share on print

Reklama

Sledujte na Facebooku

Vaše komentáře

Reklama