PRAVDA O POKOŘE

Co pro mě znamená toto slovo a tento stav?

Kdysi jsem si myslela, že pokorný je ten….který je tichý, hodný, soucitný, chápavý, vnímavý….takový ten tichošlápek, který se na venek ani moc neprojeví, člověk, který je moudrý a přitom nemá potřebu o své moudrosti mluvit navenek, je skromný a nemá materiální potřeby. Jedině tak, jsem  člověka s pokorou vnímala kdysi.

Dnes vidím pokoru malinko jinak…spíš jsem ji trošku rozšířila.

Dnes už vím, že pokorný může být i člověk dynamický, človíček živel, temperamentní, smíšek… který dává okolí o sobě vědět, ale pozor, při tomto dávání vědět o sobě a svých pravdách nemá potřebu se nad někým vyvyšovat, někoho zesměšňovat….Je vnímavý při hledání sebe sama…protože stále znova a znova se učíme … Celý život se učíme…od druhých i z vlastních zkušeností…chyb a proher.  Je soudný a připustí, že existují i jiné úhly pohledu, jiné pravdy… nemá potřebu vlastnit svou pravdu. Zkrátka dnes vím, že pokoru může cítit a žít s ní každý,….. každý z nás, který v sobě najde úctu ke všem a ke všemu….zkrátka a dobře…k životu….ať už duchovnímu nebo tady tomu běžnému pozemskému (oni spolu souvisí a jsou vlastně jednotou).  To jak jsem pokoru vnímala dříve…na tom není nic klamavého, či špatného…jen jsem POKORU rozšířila na další lidi. Vím…že takový člověk nemusí být tím „tichošlápkem, který není vidět“.

Pokora pro mě znamená

aktivní otevřenou mysl a srdce k bytostem, které nás obklopují…. Je to vcítění se do druhého, bez toho, aniž bychom si mysleli, že když budeme nad jeho bebíčkem spolu s ním  plakat, že mu našimi prolétými slazami  pomůžeme….ale pokud máme možnost, tak hledáme pro něj útěchu, radu a nebo jen pevné objetí a to bez toho, že bychom očekávali nějaký prospěch pro sebe. Je to srdeční záležitost…. která se odráží hlavně v úctě…úctě ke všemu a všem, k životu a bytí. Vím, opakuji se, toto jsem před chvílí napsala, ale …

úcta ke všemu a všem…to je to co si vysvětluji pod pojmem pokora.

náhled obrázku

Jak dosáhnout pokory?

A jsem opět u toho…. Láska a zase jen láska. Na prvním místě je láska k sobě samému. Pokud dokážeme milovat sami sebe, se svými nedostatky,…. Sebe, přesně takovými jakými právě teď jsme….pak teprve dokážeme milovat všechno a všechny ostatní i s jejich nedostatky. Pokud uznáváme a ctíme sebe samu, pak dokážeme ctít a uznávat i ostatní. Pozor… není to tady myšleno, tak, že pokud si budeme o sobě myslet, že jsme středem vesmíru….takový ten pupek vesmíru….tak to už jsem zase někde jinde… u egoismu. Je třeba mít na mysli, že u sebelásky se bereme jako součást celku, jako součást všech bytostí a celého vesmíru. Jsme jen částečkou všech a doplňujeme se navzájem. Je spousta lidí, kteří dokáží milovat kohokoliv a sebe ne, je dost lidí, kteří dokáží milovat BOHA ale sebe ne…sice s jejich láskou k ostatní a k BOHU mohou na venek působit pokorně, ale toto vnímám jako falešnou pokoru…… je třeba si uvědomit, že část BOHA je v nás každém….jsme jeho součástí…součástí UNIVERZA a  VESMÍRU…. a když se nad tímto zamyslíme, tak začněme milovat tu božskou částečku v nás a pak celou svou bytost …pak už jsme jen krůček od LÁSKY a ÚCTY ke všemu a všem…k tzv. POKOŘE.

S láskou jsem si tady pro vás zafilozofovala ….. a podělila se tak o svou pravdu o pokoře.

Mějte se a smějte se….smích otevírá naše srdíčka….

vaše Zrzka

18.5.2011

Pokora….tolikrát vysvětlovaná, tolikrát dohadovaná.

Sdílet tuto pravdu

Share on facebook
Share on twitter
Share on email
Share on skype
Share on whatsapp
Share on print

Reklama

Sledujte na Facebooku

Vaše komentáře

Reklama