PRAVDA O MOTIVACI K UČENÍ

až po jejich dospělost, kdy si dodělávají potřebné vzdělání pro své zaměstnání….že se musí učit poučky, které v běžném životě neuplatní a z mého hlediska je to zbytečné mrhání časem a energií…protože by se měli do života připravovat jinak…..to tady v tomto článku vypustím. Nepřísluší mi soudit a odsuzovat školství a jejich koncepce, nezměním to a vím, že je spousta učitelů, kteří by děti – žáky – studenty učili jinak, než jim ukládají osnovy, podle kterých se musí řídit.

náhled obrázku

Spíš se zamýšlím nad motivací:

Když vedeme dítě k zápisu do první třídy, tak ho inspirujeme a motivujeme tím, že mu povídáme, co všechno se ve škole naučí…jak se naučí číst a psát a počítat atd. Že si samo bude moct přečíst pohádku, napsat dopis Ježíškovi, spočítá si kolik má penízků v prasátku … Jenže pak naše dítě nastoupí do školy….a inspirace a motivace, o které jsme mu povídali se pomalu vytrácí a nahrazuje ho motivace jiná. Za své znalosti je motivací známka…za známku, která se pro nás stává prioritou a tím pádem i pro dítě…následuje odměna. Bohužel…je to tak.

Pan J.A. Komenský, se snažil aby škola byla hrou, ale známky a tlaky na požadované znalosti jen naše děti (a nás studující) stresuje a deprimuje. Položme si otázku…. Proč nepokračujeme v motivaci, kterou jsme před nástupem do školy našeho prvňáčka tak hezky obhajovali a vysvětlovali? Proč dál nerozvíjíme v dítěti (i v sobě…pokud studujeme) touhu po poznání v předmětech které se musí učit? Můj názor je takový…že pokud si uvědomíme, že se něco učíme s vidinou toho, že se o předmětu chci dozvědět o co tam jde, jak to funguje, jak to bylo,  jak je možné že se to děje…atd…stane se pro nás zajímavým a tím pádem nás bude bavit… Hodně „věcí“ děláme z „musu“…tak proč nenajít zalíbení, probudit zvědavost a přestat se něco učit …že musím, ale nalézt něco proč chci. Ne všichni máme stejné zájmy… a to by mělo být prioritou při hledání dalšího studia v našem životě…proč se hlásit na školu zaměřenou na ekonomiku, když mě čísla a ekonomie nezajímá? Proč raději nejít na školu která by mě bavila… třeba se zaměřením na lidi, na psychologii nebo gastronomii?…atd.

Ano vím… koncepce jsou koncepce a musí se dodržovat…jsou limitované časem. ale myslím si, že bychom se nad tím mohli zamyslet ať už z role rodiče, žáka, studenta či pedagoga.

Pokud děláme něco, co nás baví, co nás naplňuje…. pak i výsledek je jiný…. Když pečeme chléb s láskou, když někoho upravujeme (kadeřník), když stavíme dům, když vyrábíme nábytek, když ošetřujeme…pokud své povolání děláme s láskou, tak je to o něčem jiném nejen pro nás samotné, ale i pro ty, kteří si naše služby objednají a zaplatí. Ale to už jsem se dostala zas do jiného tématu…. Téma bylo motivace k učení.

Zkusme se zamyslet co je pro nás prioritou? Známka a nebo znalost něčeho, co si budeme pamatovat a využijeme to v životě? Vím…to že se musíme nabiflovat poučky…to nezměníme a asi málokdo v tom najde zalíbení…navíc si uvědomuju, že ty poučky se dají říct jednoduše a ne složitě a nepochopitelně tak jak po nás někdo vyžaduje. Ale pokud si poučku upravíme podle sebe, zjednodušíme ji tak abychom ji chápali my i jiní….tak ji uplatníme i v našich životech.

Odměňujme naše děti i sebe za znalosti a ne za to, že máme jedničky…které nám v životě tolik nepomůžou, za to znalost, kterou využijeme….ta je k nezaplacení.

Tak to bylo jen takové moje zamyšlení, úvaha, úhel pohledu a tedy i moje pravda o motivaci…. Nelze tady napsat a popsat všechno tak jak bych chtěla, ale ta základní podstata, se mi snad podařila trošku vyjádřit…

Mějte se a smějte se…. a nedejte se… hledejte a nacházejte…i já se o to snažím… s láskou se zamyslela a pro vás tady naťukala ….

vaše Zrzka

15.2.2011

Tento článek je jen takovým zamyšlením nad motivací k učení. O tom co se na našich školách vyučuje a jaké nároky jsou kladeny na žáčky od prvního vstupu do školy

Sdílet tuto pravdu

Share on facebook
Share on twitter
Share on email
Share on skype
Share on whatsapp
Share on print

Reklama

Sledujte na Facebooku

Vaše komentáře

Reklama