Mistrova ruka

 

 
„Kolik dáte, dámy a pánové, za tyto housle?
 
Jeden dolar? Kdo dá víc?
 
Dva dolary? Jenom dva? Kdo dá tři?
 
Tři dolary! Tři dolary poprvé, podruhé…“
 
Už se chystal cenu odklepnout, když tu v zadní řadě sálu vstal šedovlasý muž, šel až k dražiteli a jemně uchopil housle za kobylku. Otřel z nich prach, naladil povolené struny a začal hrát – tak čistě a něžně, jak to snad umí jen andělé.
 
Když dohrál, rozhostilo se ticho. Dražitel zvedl housle za kobylku a zjihlým hlasem se zeptal:
 
„Kolik dáte za tyto staré housle?
 
Tisíc dolarů? Dá někdo dva?
 
Dva tisíce! Dá někdo tři?
 
Tři tisíce! Tři tisíce poprvé, podruhé a housle jsou prodány za tři tisíce.“ Lidé se radovali, ale někteří plakali. „Nechápeme, co tolik změnilo jejich cenu.“
 
„To je jednoduché: byla to ruka Mistra.“
 
A stejně tak i mnoho lidí s vyžilým životem, otlučených a odřených hříchem,
 
je bezmyšlenkovitému davu prodáváno pod cenou přesně jako housle.
 
Dej mu talíř brambor nebo sklenici vína je to jako hra, ať jde zas o dům dál.
 
Jde „poprvé“, jde „podruhé“ a jeho cena je už téměř jistá. Ale když na něj položí ruku Mistr, tupý dav nikdy zcela nepochopí, jak se to stalo, že duše toho člověka má najednou ohromnou cenu, protože ji dokáže rozehrát jen dotek Mistrovy ruky.
 
 
(Z knihy Slepičí polévka pro Duši / Canfield Jack, Hansen Mark Victor)

Do dražby přišly otlučené a odřené housle. Dražitel na ně s nechutí pohlédl, nestojí snad ani za tu ztrátu času -, ale protože byl profesionál, s úsměvem je zvedl.

Sdílet tuto pravdu

Share on facebook
Share on twitter
Share on email
Share on skype
Share on whatsapp
Share on print

Reklama

Sledujte na Facebooku

Vaše komentáře

Reklama