KDYŽ NĚCO NEJDE, NEBO TO BOLÍ NA TĚLE A NA DUŠI

Tohle je stav kdy se jako-by vše odvíjí samo od sebe a události běží skrze nás a kolem nás. Nic nehledáme jsme zdraví nikde nás nepíchá. Tělo plní zadané úkoly- nosí, běhá, žaludek tráví i rezavé hřebíky-mysl vymýšlí – reaguje na podněty-vymýšlí blbinky-prostě namazaný strojek. Večer sebou práskneme do pelíšku ráno se z něj vyhrabeme a tak pořád dokola.

Jenže najednou lup – něco zvedneme, ofoukne nás, v zaměstnání nám začnou nepříjemnosti, děti zlobí, začneme plenit ledničku, uvědomíme si, že nám škodí kouření, nejde nám to ve vztazích v rodině, s dětmi, s partnerem, v práci-prostě- ……..něco

To něco je tu …stane se realitou a my často nevíme co s tím…..jak na to!

Adam a Eva

 

V lepším případě začneme bádat….jak je to možné….co se to s námi – kolem nás děje …co děláme špatně…v tom druhém případě to na někoho svedeme…je to jednoduché okamžitě to ,,zabere,, a nikdo ,,nic nepozná.

Uchýlíme se k medikamentům, jež zaručují výsledek…potřebujeme být rychle zdraví…nevadí …nasypeme do sebe platíčko – dvě – aspirínu –na chřipečku neb něco ,,lepšího na nervy, cigárko taky helfne – bylinka či vitamínek a jede se dál-rok dva deset či dvacet let-no a jak to končí….přesně tak …tak jako vždy …otevřete oči a začnete-každý jinak- každý podle sebe-každý ve svém šuplíku…nikoho to nemine …nikoho neošálíme… a pro nás osobně to platí v první řadě.

Jsme z jednoho těsta a metody.. jak na to… k nám přichází co si člověk uvědomil, že je člověkem. Způsob jak nás to vede na vrchol ,,té hory,, po naší cestě je pro každého jedinečný. Cesta je pro někoho strmější-pro někoho pozvolnější-ale jdeme … zpočátku úplně osamoceni, pak se občas přidržíme někoho, pak zas sami – vracíme se hledáme nové cesty – později se chytáme za ruce a jdeme společně-uvědomíme si, že společně to jde jednak lépe a také patříme neoddělitelně k sobě a na vrcholu se stejně potkáme.

Pravdy jež nás provázejí životem se mění někdy tak rychle, že to ani nestihnem pozorovat.

Když už jste zde na stránkách o pravdách – tak zkoušejte, pozorujte, komunikujte.

Vše k Vám přijde i tak, ale když nebudete sedět se založenýma rukama půjde to lépe, meditace není jen jak si ji představujeme (sedíme –máme vyrovnanou páteř a necháme skrze sebe protékat energii universa) -je to jakákoliv vědomá činnost. Naše mysl má velkou sílu a moc a je-li to řízeno naším srdcem je půl hotovo. Tady je dobré začít a postupně přidávat pomocné věcičky, o kterých se zde na stránkách o Pravdách i jinde dočtete či uslyšíte- jít tam kam nás směruje život-nebrzdit toliko patama.

zajímavost…zkoušeli jste někdy něco jen pro sebe-třeba- pisnout rtěnkou či jiným pisadlem (tak aby to bylo nepřehlédnutelné !!!) něco na zrcadlo ve svém osobním nebo rodinném teritoriu-tam ráno koukáme všichni – děvčata stopro……

,,Jsem krásná(ný) žena(muž,člověk) a mám se rád(a) a uznávám se,,—jednoduché-že jo—ha …zkuste.

Není to o sobectví – je to o odvaze dívat se sobě do očí – uznat sebe.

Zkuste a pište své zkušenosti i vy kteří to tam nemají odvahu napsat, nebo napsat a nechat na očím všem kdo si to třeba v koupelně nebo na chodbě může přečíst-zkuste stojí to za to-opravdu reakce vás na sebe a se budou měnit a budete měnit i Ty jež si to přečtou.

To jen tak pro začátek, abyste získali důvěru v sebe a také v to co zatím většina z nás necítí, že to máme v sobě.

Váš Jasa


Když vše funguje, není co řešit-jsme tzv. v pohodě. Je to hezký vyvážený stav, vše se nám daří, jsme radostní a.....radíme.

Sdílet tuto pravdu

Share on facebook
Share on twitter
Share on email
Share on skype
Share on whatsapp
Share on print

Reklama

Sledujte na Facebooku

Vaše komentáře

Reklama