Jen čas ví, jak důležitá je láska

Ale jednou se ten ostrov začal zmenšovat a všechny ty pocity si začalystavět svoji loď, jenom láska věřila, že se zachrání bez lodě a tak žádnou nestavěla. Pevnina ubývala a vody přibývalo, a když už tam láska stála jenom na špičce jedné nohy, začala prosit ty ostatní.

 

 

Říkala: Smutku prosím tě vezmi mě na svoji loď. A smutek říkal: já tě nemůžu vzít na svoji loď, já jsem tak smutný, že se svým smutkem musím být sám. Láska prosila dál, říkala bohatství: Bohatství prosím tě vezmi mě na svoji loď.

Ale bohatství odpovědělo: Já nemohu, mám na své lodi drahé kamení a drahé kovy, ty by se mohly poškodit, nemůžu tě sem vzít.

A tak láska prosila dál. Prisila radost: radostiprosím tě prosím vezmi mě na svoji loď, ale radost byla tak radostná a zaujatá sama sebou, že si lásky ani nevšímala.

Láska zavřela oči a schoulila se celá do sebe a najednou slyší hlas:  Pojď nastup si na moji loď. Láska otevřela oči nastoupila na loď schoulila se a usnula.

Když se probudila, byla už v bezpečí, byla na pevnině a okolo ní nikdo nebyl, jenom slunce, pohoda, bezpečí.

Láska zvedla oči k nebi a říká: Bože prosím tě, řekni mi, kdo byl ten stařec, který mi vzal na svoji loď.

A bůh jí odpověděl: To byl čas.

A láska říká: Čas, proč právě čas, proč mi pomohl čas?

Bůh se usmál a říká: Protože jenom čas ví, jak je v životě důležitá láska.

 Zdroj: e-mail

Byl jednou jeden ostrov a na ostrově existovaly všechny pocity člověka.Byla tam bolest, byla tam radost, bylo tam bohatství a mezi ostatními tam bydlela taky láska.

Sdílet tuto pravdu

Share on facebook
Share on twitter
Share on email
Share on skype
Share on whatsapp
Share on print

Reklama

Sledujte na Facebooku

Vaše komentáře

Reklama