JARNÍ PROBUZENÍ

Výsledkem spokojeného a štatného života jsou ta správná rozhodnutí, dokud nejsme spokojeni a vnitřně šťastni je možno začít změny, udělat a to kdykoliv.

Život je DAR, život sám je ZÁZRAK, dává nám neustále šance, nové začátky, pokud se ztišíme – ukazuje cestu.

Sami jsme se rozhodli sem přijít, nebo to byl vyšší význam, ale jsme tu, co teď uděláme – jak žijeme? Jsme štastni? Naplněni? To jsou vždy otázky jen pro každého z nás. Lidé kolem nám mohou poradit, podat pomocnou ruku, povzbudit, ale svůj život musíme žít sami a je jen na nás jak ho žijeme. Pravdou ale je že čas běží a v pozemském těle ubíhá, a my někdy nerozhodnutím tento čas ztrácíme a déle pobýváme v problému, nebo stojíme na místě.

Život plyne a je o změnách. Vesmír plyne a je o změnách, pokud změny nepřijímáme, neplyneme s životem a Vesmírem. Každý máme své pocity, těmi je třeba se řídit, někdy cítíme že potřebujem lidi kolem sebe, někdy že máme pobývat sami a učit se naslouchat sami sobě.

Někdy máme potřebu jen tak být a z toho máme potřebu tvořivosti a realizace, vše je vždy jak má být, hlavně se nechat vést svými pocity a plynout svým životem na své vlně! Sám náš život je nám ukázkou zda jdeme správně.

Změny nás posouvají vpřed a ukazují stále nový směr – Nové začátky.

V tyto dny přichází jaro! Vnímáte změny Matky přírody? Je také ve stálém pohybu, mění se roční období , začíná obnova přírody, příchází období probuzení země ze zimního spánku, probudťe se také ze spánku!

Přichází období znovuzrození, přijde období kdy vše rozkvete, narodí se mláďata, tráva se zazelená, ptáci zazpívají, nalaďte se na změnu, vývoj s Matkou Zemí. Poděkujte jak každý rok ukazuje cestu znovuzrození, nové začátky, nové životy, buďte s ní naladěni na vlnu lásky znovuzrození, obnovy a tím i radosti. Vždyť každý nový začátek, nový život je radost!

A s každým znovuzrozením, obnovou přichází něco nového a posunujeme se vpřed! Opouštíme staré a jdeme vstříc novému.

Nechejme v sobě uzrávat změny, vyjděte vpřed, nalaďme se na vlnu obnovy, změny, nového žití, poděkujme Matce Zemi za dar života a nových začátků. Nadechněme se jarního vzduchu zaposlouchejme se do zpěvu ptáků, vnímejme zelenající se trávu a pučící stromy a květy a vzdejme úctu a vděčnost za DAR ŽIVOTA NA MATCE ZEMI. KOLEM NÁS JSOU TY PRAVÉ KRÁSY OBJEVME JE I V SOBĚ A ŽIJME PODLE NICH A ZÁKONŮ VESMÍRU A MATKY ZEMĚ!

jedině změnami v sobě,

postoji v životě s láskou ke všem a ke všemu přijdou změny na Planetě Zemi i ve Vesmíru.

Ale vězte že nikdo za nás nic neudělá, ani andělé ani světelné bytosti,

všichni nám ale pomohou, pokud náš úmysl bude čistým a láskyplným pro dobro nás všech i Planety Země!

Přeji Vám všem ze srdce radostné, láskyplné, šťastné dny zalité sluncem,

radostí, zdravím a klidem a mírem v duši,

přeji Vám aby i Vaši duši zalilo radostné teplé světlo

a v srdci rozkvetl květ čistoty, lásky a krásy,

přeji Vám probuzení do každého dne se slovy vděčnosti a úcty k moudrosti Vesmíru a poděkováním za Dar života,

přeji Vám krásu přítomného okamžiku,

s láskou v lásce a Pravdě Ivana Batová 3/2012

Málokdy přikládám texty z jiných stránek, ale v tyto dny cítím, že text, který mi přišel mejlem, je naplněný slovy, které mi mluví z duše a plně oslovují v tyto dny jarního rozkvětu právě ženy, matky, Bohyně, manželky i přítelkyně.

Věřím že každá si v tomto textu najde slova povzbuzení i pro sebe na svou cestu.

Protože žena jako matka, manželka, přítelkyně, je jako sama Bohyně jako Matka Země jako Velká Matka, skrze kterou se zrodil celý nekonečný Vesmír.

Jedině skrze ženu přichází nový život, jedině skrze ženu přichází láska. Jedině skrze lásku žen mohou lásku v sobě probudit také muži a pak bude Jednota Lásky v celém vesmíru na Planetě Zemi.

DAR NOVÉHO DNE

Každý nový den je zcela jedinečný, jiný než ty ostatní. Skýtá nám nové možnosti, další šance, a život nám přináší situace, které jsme dosud nezažili. Máme možnost vybrat si, jak budeme jednat a jak se budeme rozhodovat v mnoha okamžicích dne. Pokud se nám něco nedaří nebo jsme něco nestihli, vždy přichází další den a my můžeme opět pokračovat, vylepšit či upravit vše původní.

Ještě než ulehneme znaveni k spánku, využijme zvláštní večerní atmosféry a projděme si v myšlenkách uplynulý den. Ujasněme si, co bychom měli příště udělat lépe, zda všechna naše rozhodnutí byla dnes správná, a pokud ne, měli bychom se z tohoto dne poučit.

Nikdy v sobě neživme zášť či závist vůči druhým lidem, ať se k nám chovají jakkoli. Každý putuje po pozemské pláni sám za sebe a je tedy plně zodpovědný za vše, co dělá a jak se k druhým lidem chová. V nesmírném koloběhu bytí je k nám vždy podle navlas přesně působících zákonů přírody přiveden člověk nebo situace, které jsme si svým vlastním působením připravili. Neboť nic z toho, co děláme, ba dokonce vše to, co si myslíme či procítíme, se neztrácí! Nemysleme si, že když naše myšlenky a city nikdo nevidí, je zcela lhostejné, co nám běží hlavou. Opak je pravdou, protože právě naším celkovým naladěním a světem myšlenek, který máme kolem sebe, si přitahujeme a vytváříme situace, které nás ve dnech příštích potkávají, ať jsou to události nebo setkání s lidmi. Nikdy neprožíváme něco, k čemu jsme sami nedali dříve popud.

Proto pokud nejsme v životě šťastni, něco se nám nedaří či nás trápí chování lidí kolem nás, ani tehdy neberme nový den jako samozřejmost nebo běžnou nutnost. Nevstávejme apaticky a nenechme se již pasivně vláčet událostmi. Uchopme život pevně a vědomě do svých rukou. Náš život na Zemi má svůj smysl. Snažme se jej poznávat, vytyčme si v životě krásný ušlechtilý cíl, jehož hodnoty jsou nadčasové a nepomíjivé, neboť život smrtí nekončí. Náš cíl musí být takový, abychom k němu mohli usilovat i v čase, kdy opustíme své pozemské tělo a naše pouť se bude ubírat jinými světy.

Poznávejme zákonitosti, které jsou od prapočátku vetkány do celého Stvoření. Pohleďme na hvězdy, zatočí se nám až hlava, když si představíme, že každá z těch milionů hvězd, planet, měsíců a planetek krouží přesně svými drahami a nikdy se neodchýlí. I každé zvíře či rostlina plní vždy přesně úlohu jim určenou, i když se nám zdá možná nepatrná či zbytečná, přesto vše vždy přesně zapadá do celku, který by byl bez jednoho článku ochuzený a nedokonalý. Říkáme si, že obtížný hmyz přeci nemá žádnou úlohu. I on ji má. Je kupříkladu nezbytnou součástí potravního řetězce nebo může mít za úkol udržovat tvory v bdělosti, protože každé zastavení a lenost plodí nemoc a zánik.

Myslíme si snad, že my jsme výjimkou? Že jsme vznikli jen tak nahodile a můžeme si jako jediní ze všech tvorů dělat, co se nám zlíbí? I my máme svou nezastupitelnou úlohu v tomto Stvoření. Sami vidíme, jakým neutěšeným místem se náš svět stává kvůli svévolnému jednání většiny lidí. Člověk na Zemi má poznávat pravěčné zákonitosti, kterými se řídí celý svět a podle nichž jedná každý tvor. Má se do nich vřadit. Potom pozná, že svět nevznikl jen náhodou a vesmír snad nepovstal velkým třeskem, jak se učí ve školách.

Člověk, který začne kráčet vědomě svým žitím, pozná, že všechny světy prochvívá a řídí mocná, vším prostupující síla. Začne toužit poznávat zdroj této síly a usiluje ve svém bytí krok za krokem se k němu přibližovat.

Člověk, který ve svém nitru uchopuje všechny tyto souvislosti žití, bere každé ráno jako Stvořitelem mu danou nádhernou milost, jako vzácnou možnost vše dosud nezvládnuté napravit a začít se nově rozhodovat, myslet a konat.

Když si uvědomíme, že každá událost, která nás potkává, je jen žeň naší vlastní setby, odvodíme si snadno, že každým dnem vždy něco nového zaséváme. Toto sémě pak běží svou určenou drahou a opět se vrací posíleno ke svému původci. Ten před tím nemůže uniknout, i kdyby odjel na druhý konec světa či odložil toto pozemské tělo. Vždy jej dostihne nezkráceně přesně to, co zasil.

Proto začněme každý další den s chutí znovu a lépe. Snažme se zasévat jen dobro a potom, za nějaký čas, se k nám bude moci zase jen dobro vracet – jak nádherné pomyšlení! Vše máme jen ve svých rukou. Děkujme z celého srdce Stvořiteli, z jehož ruky vše vzniklo. Dobré i zlé, vše, co prožíváme, si vytváříme jen my sami svým jednáním, myšlením a cítěním, a díky spravedlivým zákonům Stvořitelovým se k nám vše opět navrátí k vyrovnání. Není to trest, ale nesmírná milost, že smíme své staré viny, které by nás jinak zdržovaly od vzestupu vzhůru jako těžká závaží, prožitím a nápravou odložit.

Je krásné nové ráno. Otevřeme své okno, lehký vánek svěže proudí do našeho pokoje. My jsme dnes vstaly o něco dříve. Nespěcháme, udělaly jsme si čas pro sebe. Na chvíli se zastavíme, vyhlédneme z okna nebo usedneme na místo, které jsme si doma vytvořily a vyzdobily pro chvíle ztišení a niterného naladění na čisté oblažující proudy Světla. Uvědomujeme si, že každý nový den je nádherným darem. Z hloubi nitra stoupá náš dík vzhůru ke Stvořiteli za vše, čeho se nám smí dostávat. Vždyť všeho, co máme, je mnohem více než toho, čeho se nám nedostává. Vždy je za co děkovat. Za zdraví, přátelství, za milost bytí…

Spojíme se v duchu s nádhernou oblažující a vším pronikající tvůrčí silou. Takto naladěny si promítneme nastávající den a v duchu si představíme, jak bude prodchnut radostí a my budeme všemi událostmi kráčet vyrovnané, naplněné zářící silou Světla, a vše, i to těžké, překonáme. Modlíme se za všechny, kteří se trápí, v myšlenkách pohladíme i matku Zemi a pomyslíme i na všechny bytosti, které s námi tuto krásnou Zemi obývají, i když my je nevidíme. Naplníme své nitro již po ránu Světlem, láskou, vroucností a čistotou. Snažíme se, abychom si toto nádherné naladění udržely po celý den. Je to jen naše vlastnictví a pokud to nedovolíme, žádný člověk a žádná událost nám jej nemůže vzít. Přemáhejme se každý den, abychom to dokázaly a vždy jednaly naplněny láskou a toto vše krásné kolem sebe šířily.

Vždyť žena může a má být na Zemi nositelkou naděje a Světla, má podporovat, hladit, posilovat vše slabé a milovat vše dobré. Její působení může být blahodárné a může mít velkou sílu, pokud se svým nitrem spojí s onou mocnou vše prostupující silou, která stvořila a udržuje celý vesmír. Ona je neviditelná, ale přesto se v ní skrývá veliké požehnání a moc, neboť jen s její pomocí vše vzniklo a trvá. Svět nezměníme, pokud budeme mnoho mluvit, o všem rozhodovat či se snad dokonce budeme drát do vedoucích funkcí či do politiky. Svět můžeme změnit tak, že sem dolů snášíme a ve všem zakotvujeme zářivou Boží sílu, jíž smíme být prostřednicemi. Žena je svým jemným cítěním a svým po čistotě toužícím nitrem uzpůsobena k tomu, aby tuto nádhernou sílu přiváděla a aby směla být jejím průplavem. Pak se stane nezbytným článkem dokonalého soukolí a postaví se opět na místo, které bylo naší vinou prázdné. Proto Země klesla dolů a je zde tolik smutku a utrpení – chyběl zde nutný článek, který by spojoval náš pozemský svět se světy vyššími a zářivějšími. Jelikož má člověk v sobě obsaženo jemnější duchovní onoho světa a hmotné tohoto světa, může a již dávno měl býti spojovacím mostem mezi oběma těmito světy. Zvláště pak žena. Její nejvyšší a nezastupitelnou úlohou a smyslem života na Zemi je vytváření životem pulsujících mostů a čistých průplavů spojujících náš svět s krásou, čistotou a zářícími světlými proudy ze světů vyšších.

Každým dnem můžeme přivést o kousek více Světla na Zemi, můžeme rozzářit nejedny oči, rozsvítit mnohou duši a zušlechtit opět více své okolí k obrazu nádhery světlých výšin. My ženy máme nádherný úkol. Děkujme za to a staňme se nositelkami Světla a ušlechtilými půvabnými ženami, které budou ve všem v souladu s Boží vůlí, která v sobě nese jen požehnání, rozkvět a mír.

Nemusíme pak přemýšlet a trápit se tím, jak být krásné a jak se zalíbit. Naše tělo se pak stane ušlechtilou schránou pro Čistotu a Světlo, které námi neustále proudí. Půvab, čistá duše a láskyplný úsměv budou pak naší největší ozdobou. Nemysleme si, že budeme posmívány, že jsme něčím jiné než ostatní. I když nepoužíváme dnešních prostředků ke krášlení, nenosíme oděv podle poslední módy, ale halíme své tělo do půvabných šatů, lidé z nás mohou cítit královskou vznešenost, zavnímají onu zvláštní světlou sílu, která námi prostupuje a která nás halí jako ochranný plášť proti zášti a zlobě světa. Buďme však ostražité v každou chvíli, abychom svým bdělým nitrem vždy včas zachytily cokoli nečistého, co by chtělo zabránit Světlu v jeho působení.

Jak se nám daří naplňovat vše, co jsme si předsevzaly? Víme si již rady s každou situací a rozdáváme kolem sebe stále jen lásku a radost? Udržíme si vždy a za všech okolností v nitru spojení s nádhernými proudy Světla?

Není to zdaleka tak snadné, jak bychom si to představovaly. Někdy je to dokonce tuhý boj. Nemáme však bojovat s lidmi, křičet na děti, měnit povahy svých bližních. Oni mají tak jako my svobodu vlastního rozhodování. Ani nám by se nelíbilo, kdyby nás chtěl někdo násilím měnit a vnucovat nám své vlastní přesvědčení. Nemáme si snad stoupnout na ulici a hlásat lidem, aby se změnili. Boj za Světlo se odehrává v našem nitru, musíme přemáhat sebe samé a své vlastní slabosti. Když o něco jde a pokud se na nás někdo dívá, napneme v tu chvíli své síly a překonáme se, chováme se bezvadně. Jako když vojáci v boji vydají při střetu s nepřítelem všechny své síly nebo jako když závodník či baletka podá při soutěži ten nejlepší výkon.

Ale obstojíme i při těch obyčejných a zcela všedních situacích v životě, kdy se zdá, že snad o nic nejde? Když jsme samy doma například s dětmi, máme někam odejít na návštěvu, kde chceme zapůsobit a něco hezkého předat, děti právě křičí, ve vypjaté situaci, kdy je nejvyšší čas odejít, zjistíme, že nemůžeme najít klíče, nebo si děti právě vzpomenou, že potřebují na záchod. Udržíme si klidnou hladinu ve svém nitru neustále? Ke každé z nás přicházejí určité situace, které nás „dostanou“ a které čas od času nezvládáme. Rozčílí nás to a my potom opět velmi obtížně hledáme ztracenou rovnováhu a to hezké ve svém nitru, pro co tam kvůli našemu rozčilení není již místa.

Berme to tak, že takové situace jsou pro nás doslova trenažéry, na kterých se učíme. Ony nás zkoušejí, zda si dokážeme udržet to, za čím si chceme stát, a nebo zda si to necháme snadno vzít. Při pohledu zpět zjišťujeme, že se nám to krásné ztrácí skutečně snadno a že jsme se nechaly tak lehce vyvést z míry úplnou zbytečností. V tu chvíli jsme podaly ruku do myšlenkových světů, které nejsou vůbec pěkné a jež v dnešní době převážně obklopují nejbližší okolí naší Země. Proto je tak snadné, nechat se strhnout. Kolem Země je našim zrakům skrytý myšlenkový svět lidí, kterých je zde převážná většina. Jsou to světy myšlenek lidí, kteří nemají vyšší morální či duchovní cíle a netuší nic o veliké zodpovědnosti každého člověka za jeho skutky, slova i myšlenky. Myšlenkové světy kolem Země jsou dusné, kalné a jejich zobrazení můžeme vidět v mnoha filmech. Můžeme si to představit jako hustá mračna, která obalují Zemi a nepouští k ní zářící sluneční paprsky. My však víme, že i při zamračeném dni je stále nad mraky modrá obloha a zářící slunce.

Proto se snažme za každou cenu prolomit příkrov dusných myšlenek, abychom mohly dosáhnout dál, výš, tam kde září slunce z modré oblohy. Spojujme se svým nitrem s oblastmi, které jsou zářivé, přenádherné, a které jsou zákonitě mnohem výše, než je naše Země. Není to snadné, neboť jsme naši schopnost cítění a ladění se na světlé proudy možná již dlouho zanedbávaly. Chceme nyní kráčet po cestě, kterou jsme dlouhou dobu nepoužívaly, je proto zarostlá trním, a tak postupujeme velmi pomalu, čas od času se zraníme, zlobíme se, ale neustávejme, jděme dál. Pomysleme na to, že snad tuto cestu prošlapáváme i pro druhé. Nepolevujme ve svém úsilí, stojí to za to. Naši snahu snad málokdo z lidí ocení, ale největší odměnou a radostí za to je stále vzrůstající pocit štěstí a blaha v našem nitru. Prožijeme samy, jakou radost nám bude činit to, když se budeme moci v duchu stále koupat v paprscích zářícího Světla, smět být tímto světlem prostoupeny a předávat je dále.

Jelikož jsme schopnosti svého ducha doposud plně nevyužívaly, musíme se tomu znovu učit tak, jako když se chceme učit hrát na housle. Je to sice ušlechtilá a krásná činnost, známe noty a umíme zpívat, ale tomu, abychom mohly krásně hrát na tento hudební nástroj, předchází tvrdý trénink a každodenní cvičení. Pomysleme však na to, že mnoho lidí se dnes probouzí ze spánku svého ducha. Chtějí se změnit a změnit i svět kolem sebe. Jeden se naučí hrát na housle, i když je to těžké, druhý zase na harfu, třebaže je to velmi náročné. Někdo hraje na buben, který je také potřebný. Dohromady můžeme vytvořit orchestr, jenž bude ladit a hrát nádherné skladby inspirované nádherným zněním čistých přenádherných sfér, které se budou vznášet vzhůru jako dík velikému Stvořiteli, z jehož tvůrčí síly jsme vznikli, smíme trvat a tvořit svá díla.

M.M.www.cestazeny.cz

Použítí textů, afirmací, meditací je na vlastní zodpovědnost, šíření vámi vybraného textu prosíme v původní podobě s uvedením odkazu na naše stránkywww.duhovenebe.blog.cz . Děkujeme

Vždy máme šanci začít znovu, vždy máme šanci změnit mnohé co necítíme, že je v souladu s naším životním pocitem, smyslem, vždy máme možnost, zda to však uděláme a kdy, je jen na nás.

Sdílet tuto pravdu

Share on facebook
Share on twitter
Share on email
Share on skype
Share on whatsapp
Share on print

Reklama

Sledujte na Facebooku

Vaše komentáře

Reklama