by indymedia
Umlčená fakta o Islandu:
V roce 2008 byla znárodněna největší banka. Měna se zhroutila, trh pozastavil svou činnost. Země zkrachovala.
2009. Obrovské protesty před parlamentem, lidé donutí k rezignaci předsedu vlády a celý jeho vládní blok.
Politici volají po splacení dluhu vůči Británii a Nizozemsku a to ve výši 3.500 milionů eur, což je částka, kterou má zem zaplatit v příštích 15 letech s 5,5% úrokem.
Rok 2010. Lidé jdou do ulic a vybojují si zákon o obecném referendu. V lednu 2010 ho prezident odmítne ratifikovat, a oznámil, že ho bude konzultovat s EU. Lidé jdou znovu do ulic. V březnu se koná referendum, jehož výsledek je, že 93% lidí odmítne zaplatit dluh vůči Británii a Holandsku.
Vláda byla donucena k tomu, aby zahájila vyšetřování, které má vyřešit právní odpovědnosti státních představitelů za krizi. Dojde k zatčení několika vedoucích bankéřů a manažerů. Interpol vydal rozkaz a všichni zúčastnění bankéři opouštějí zemi.
Lidé dávají dohromady novou ústavu, která není kopií dánské ústavy jako to bylo doposud.
Ústavodárné shromáždění složené z lidí přímo volených lidmi zahájilo svoji činnost v únoru 2011 a předložilo návrh ústavy na základě konsensu a doporučení. Musí být schválena parlamentem, který byl vytvořen po nových volbách.
Toto je stručná historie islandské revoluce: odstoupení celé vlády, znárodňování bank, obecné referendum, uvěznění odpovědných lidí za krizi a přepsání ústavy přímo občany.
Co se stalo na Islandu bylo pozorováno politiky jako je Merkelová, Sarkozy, Cameron, Zapatero, Berlusconi a další a vyhodnoceno jako nebezpečné pro jejich zkorumpovaný systém. Bojkot informací o Islandu byl striktně dodržován tisíci novináři v rámci veškerého korporátního tisku, rozhlasu a televize. Masmédiím vladní vyjednávači údajně nabídli i v některých zemích daňové úlevy výměnou za mlčení.
Ale přesto přese všechno se islandská revoluce šíří po celé Evropě. Postavila se tomuto zkorumpovanému a neudržitelnému systému a dává světu lekci z opravdové demokracie. Po celém světě bude známa a oceňována, dříve nebo později, a to navzdory vládě politických a ekonomických elit, které zapříčinily celosvětovou krizi. Touha po svobodě nezná hranic!
Přeložil Rudolf Černý z http://www.votoenblanco.com/Las-democracias-degradadas-de-Occidente-silencian-la-revolucion-civica-de-Islandia_a4122.html
Na Islandu soudí expremiéra za to, že přivedl zemi téměř na mizinu
Jihovýchodní pobřeží Islandu
Autor: Martin Stiller
Je to snad vůbec poprvé v historii Islandu, kdy před soudem stojí jeho vrcholný politik a zodpovídá se z vážných obvinění. Obžalovaným je bývalý islandský premiér Geir Haarde, který je obviněn z nečinnosti během ekonomické krize před třemi lety a také z neschopnosti, která se podepsala na tom, že Island v podstatě skončil na mizině.
Všechny tři velké islandské banky šly tehdy do příliš rizikových obchodů. A když pak přišla krize, najednou neměly dost peněz na to, aby splácely své dluhy. A skončily. Podle obžaloby to byla právě povinnost expremiéra Haardeho, aby takové obchody nedovolil. Měl mnohem dříve zakročit a pomyslně zatáhnout za záchrannou brzdu.
Redaktor ČRo Pavel Polák v Odpoledním Radiožurnálu.DOWNLOAD (STÁHNOUT)
Soudní proces s šedesátiletým politikem Geir Haardem začal v těchto dnech. Hlavní žalobkyně Sigridur Fridjonsdottir pro něj žádá dva roky vězení. Přitížit by mu mohla i skutečnost, že před rokem 2006, kdy se stal islandským premiérem, byl ve funkci ministra financí, a že tudíž stál u zrodu nové bankovní strategie, která vedla tam, kam vedla – tedy na mizinu.
Haarde svou vinu odmítá, prý mu vždy leželo na srdci především blaho své země. A to, z čeho je nyní obžalován, považuje za absurdní. Celý proces označuje za čistě politický. Navíc se mu nelíbí ani fakt, že soud je složený ze sedmi soudců a osmi poslanců.
„Nicméně v tomhle islandském případu se skrývá zajímavá myšlenka. Možná je inspirativní i pro Českou republiku. Že politik je přece ten, komu občané dávají svou důvěru, že povede svou zemi dobře a správně. A že má za to pochopitelně nést i zodpovědnost – tedy že se má z toho, jak zemi vede, zodpovídat,“ uzavřel redaktor ČRo Pavel Polák.
