„Kdysi – před dávnými věky, přišel na Zemi muž. Byl velmi silný – nejsilnější však byly jeho víra, mysl a láska. Byl velmi moudrý a během svého života se naučil mnoho věcí. Dokázal uzdravovat, měl dar slova a hlavně dar otevírat lidská srdce. Když dospěl, setkal se s dívkou a okamžitě v ní poznal lásku svého života. Stejně tak i ona poznala, že byli stvořeni jeden pro druhého – před mnoha a mnoha věky, ve chvíli kdy je Bůh stvořil z jediného paprsku lásky. A tak se stali mužem a ženou a tvořili společně. Jeden druhého respektoval a vzájemně se doplňovali a podporovali. Pochopitelně i oni prožívali stejné radosti i starosti jako ostatní. A občas spolu nesouhlasili nebo se na sebe i zamračili, to jim ale nebránilo v tom, vidět vzájemnou lásku a žít společně plný život. Ten však netrval dlouho. Z široka daleka za nimi přicházeli lidé. Už nejen pro léčení, ale i pro učení. Muž jim vyprávěl o Bohu – o tom, že Bůh je především Milující. Že Bůh je sama Láska. A že pokud mu budou naslouchat, uslyší jeho hlas a ten je nenechá padnout. A tak jako se postará o každého malého ptáčka, postará se i o své děti. Jen málo lidí toto učení pochopilo tak, jak jej muž a žena předávali, ale to nebylo podstatné. I kdyby pochopili jen jedinou větu, mělo to svůj smysl. Stalo se však, že jak přicházeli noví a noví lidé, začali se „mocní“ té země muže bát. A jak víme, strach je špatný pán. Tak tedy muže zatkli a dali mu na vybranou – mohl odvolat své učení, vrátit se k ženě a dětem a nebo zemřít. Rozhodl se zemřít. Nebyla to ani dobrá ani špatná volba. Prostě se tak stalo. Miliony lidí jej pak následovalo ještě mnohá staletí po jeho smrti. Někteří chápali, co přinesl na Zem a někteří jeho slova zneužili pro ovládání druhých a války. Nikdy se však na něj nezapomnělo. Mnozí jej velebili, někteří zatracovali. Jen málo lidí vědělo o jeho ženě. I jí někteří velebili a jiní zatracovali. Jen málokdo ale pochopil, že jejich život byl v mnohém stejný jako životy jiných lidí. Že oba potřebovali jíst, že oba někdy měli všeho „dost“. Že oba potřebovali spát a odpočívat a hrát si se svými dětmi a že někdy toužili se někam schoulit a nemuset vůbec nic. Dostali obrovské dary, ale s nimi i veliké břemeno a to nebylo lehké nést. Stále ale byli lidmi. Na to už se ale zapomnělo…
O mnoho a mnoho let později se narodil muž, který byl silný a bystrý a měl dar slova a ten muž potkal ženu a oba poznali, že byli stvořeni jeden pro druhého – kdysi před mnoha a mnoha věky, když je Bůh stvořil z jediného paprsku lásky. A tak oba začali tvořit společně. Krok za krokem tvořili společnou budoucnost. Bylo to ale v době, kdy na Zemi nastaly veliké změny. A ten muž měl najednou příležitost vydat se ven do ulic a spolu s mnoha dalšími lidmi bojovat za budoucnost své země. A byl na to velice hrdý. Později dostal možnost tuto příležitost opakovat. Připojit se k mnoha národům a časem dokonce i vést ostatní v boji za mír a on se vždy považoval za bojovníka. Začaly se však dít v jejich životech zvláštní věci – nejprve jako by se je kdosi snažil od sebe oddělit a později jako by se jej snažil kdosi zastavit. Kladl mu do života stále větší překážky. Jakoby se temnota zalekla a snažila se jej zastavit. A on měl dvě možnosti: bojovat s temnotou a vést lidi v boji za mír – boj je však stále boj a přitahuje jen další boj a násilí, ať už je veden z jakéhokoli důvodu a on by tím riskoval život svůj a životy druhých. Mohl si ale zvolit i druhou možnost – mohl zvolit svou ženu a jejich budoucnost. A vést lidi jiným způsobem – naučit je, že svoboda pochází zevnitř a nikoli zvenčí. A že pokud se chceme osvobodit, musíme se podívat na celý obraz ze všech úhlů. Soustředit se na svá srdce a životy. Přestat bojovat s temnotou, protože tma a světlo jsou dvě strany jedné mince. Pouze láska nemá protipól. Mohl učit lidi, že nejdůležitější je žít pro lásku, žít v pravdě, následovat své sny a věřit nikoli v Boha, ale věřit Bohu… i kdyby těmi lidmi, které by to naučil, byl jen on, jeho žena a jejich děti, jistě by to mělo v očích Boha velikou váhu.“
Pak se žena zeptala svého manžela, co myslí, že si ten muž vybral a jak by volil on? Ale jen sám za sebe, protože jeho žena mu odpustila již mnohokrát a dokázala by to i teď, i když by to nesmírně bolelo. Nikdy by ho nepřestala milovat. Rozhodnutí je jen na něm. Protože se ale manžel stále nevracel, připsala ještě poznámku: „Víš co? Myslím, že to, co se toho muže snažilo zastavit nebyly jen „temné síly“. Za světlem i temnotou je skrytá láska a tedy Bůh. Co když jen Bůh chtěl, aby se oba zastavili a zeptali se jej, co se jim stačí říct. Co nevidí?“
Pak se manžel vrátil s radostnou zprávou. Ačkoli to vypadalo beznadějně, vše se náhle vyřešilo…
Později si přečetl celý příběh a velmi se mu líbil. Ona se tedy znovu zeptala, jak si myslí, že by volil ten muž z příběhu a jak by volil on, coby její manžel. A manžel odpověděl: „Já i muž z příběhu bychom volili stejně. Zvolili bychom tebe. Protože ty i já jsme natolik spojeni, že kdybych bojoval a zemřel, zabil bych tím i tebe, Moje Milovaná.“
Obdržela a pro www.posvatnesrdce.cz a všechny, kdo chtějí naslouchat, zapsala Marie Kuchařová.
Zdroj: www.posvatnesrdce.cz
