Sponzorované odkazy

... Existují od samého počátku událostí, problémů, situací, pocitů, emocí i změn atd. Ale protože jsou tak jednoduchá = nesložitá a přirozená, nejsou složitýma očima hned vidět.

 

Jdou pouze cítit ... cítit srdcem jako přirozené "flow" ... jdou cítit i daleko spodnějšími partiemi než srdcem jako "flame" od přirození :).

Mozek zná jednoduchá řešení také hned, ví o nich, umí je často pojmenovat nahlas, ale zpravidla jim nevěří a nedá tělu patřičné příkazy, aby se podle nich chovalo. Má přeci svou velevýznamnou pamět, vzpomínky, struktury, role, naučené myšlenkové i tělesné pohyby, postoje, pochody a ... a předem dané výsledky, jak to má a musí vždycky dopadnout - to je snad jasné?! :)

Od mozku se očekává, že bude dobrým pánem a vůdcem těla a života, že bude jednat v jeho zájmu a v rámci Jednoduchosti a Přirozenosti. K tomu byl přeci pro tělo dodán, určen a naprogramován. Jenže mozek dobrým pánem ani vůdcem častokrát není. Neví jak. Nechce. Chová se zbrkle, pohodlně a "jako vždycky", jak ho to naučili a přinutili.

Tedy, mozek kdysi dávno dobrým pánem a vůdcem těla a života byl, jenomže pak jej někdo od těla násilím oddělil, odpojil jeho vznešené funkce, naučil jej uměle krok za krokem myslet složitě a odděleně sobecky ve vlastní prospěch bez ohledu na tělo (cítit samotu a prázdnotu, zoufalství a bezmoc), ne-mocně a odděleně od těla (nemám rád své tělo), zadávat mu nesmyslné příkazy v rozporu s jeho přirozeností a hladkým fungováním (přejídání se, pobyt v rizikovém prostředí, nedostatek pohybu, kouření atd.), příkazy, které nešlo vykonat (přetěžování se, přeceňování), dostávat jej do pocitů, na které nebylo vůbec postaveno ani výrobcem preventivně vybaveno (pocity viny, selhání, muset si zasloužit, potřeba trestů a ultimat, kompromisy atd.). Výrobce těla a mozku (děloha maminky) s ničím takovým dopředu nepočítal, nevěděl, že tohle násilí bude na něm jednou spácháno byť i nevědomě - prý ve jménu Dobra, a naše tělo na něco tak daleko za rámec jeho přirozenosti nevybavil ani nepřipravil.

Přátelé. Není přirozené žít nepřirozeně a složitě, omezeně a ne-mocně. Přirozené je žít přirozeně, vzrušeně, fascinovaně a jednoduše! Proč tedy nežijeme Jednoduše a Přirozeně, když neustále v každém okamžiku víme úplně přesně, jak by to mělo být správně, aby to jednoduché bylo? Dokonce to umíme i pojmenovat, ale neřídíme se tím! Proč? Strach? Zvyk? Málo energie? Pohodlnost? Nedostatek fantazie?

Odpovědí je zvědavost. Zvědavost a zvídavost. Zdá se, že to je zpočátku nadřazeno Jednoduchosti a Přirozenosti. Jednoduchost a přirozenost je totiž pro mnohé příšerně nudná! Je totiž hned jasná, má jasné řešení, jasnou mluvu, pravdu, je ve všem a vždy přesně definovatelná, jakoby nám byla někým předučená :) A to my nechcem! Chceme si sami hledat cestu ke Slunci, opouštět, rozdělovat jedno od druhého, usmrcovat, rodit, zažívat světlo i tmu, trápení i lásku. Za žádnou cenu bychom se nechtěli vzdát onoho opojně slastného pocitu mít moc, práv si sami zvolit, rozhodovat se, mít moc, všemu rozumět, vládnout a panovat. Dělat přitom chyby? Pche! Člověk je přece tvor omylný a chyby se dělat musí, když chce něčeho dosáhnout, něco poznat, něčemu rozumět, něco zvládnout a ovládnout!:)

"Když chceš být člověk, tedy jedním z nás (zakletých), prostě chyby musíš dělat a basta, a my ti je pak musíme odpouštět, pomáhat napravit, pochopit a využít!" :) Přiznám se, že tohle mi moc jako Jednoduchost nezní ... ani mi to nepřijde moc přirozené. A vám? Co když je to všechno úplně jinak?

Co když je to tak, že místo toho, aby ta nezměrná touha žít od jednoho dne už navždy Jednoduše, Svobodně a Přirozeně, byl pro mnohé to nejvíc, co si dokáží vůbec představit, to bylo to úplně nejmíň, co nám naše tělo, mysl a duch může na škále zázračných možností a schopností nabídnout?!!!

Co když je Jednoduchost, Svoboda a Přirozenost teprve úplnou mateřskou školkou, základním odrazovým můstkem všeho nepředstavitelně krásnějšího, šílenějšho, multidimenzionálního?

A co když je to tak, že dokud nezačneme nejprve žít Jednoduše, Svobodně a Přirozeně, nebude nám dovoleno ochutnat nic z toho, co tam má Vesmír pro nás připraveno dále? :)

A co když už jsme si to tady všichni na této zázračné planetě užili ve všech myslitelných směrech mimo rámec Jednoduchosti, Svobody a Přirozenosti dosyta a je už nejvyšší čas PŘESTAT si konečně hrát na MOZKY, na to strašlivě zaprděnou dospělou dospělost, na oddělenost hlavy od zbytku těla?

Ještě toho nemáte dost? Ještě vám nepřijde, že už tady není co zkoumat, že už tu oddělenost mozku od těla není kam hnát dál, že už jsme tady svořili dost démonů a důsledků iluze oddělenosti (mozkové příhody, nádory, rakoviny, infarkty, schyzofrenie, paranoie, autismus, ADHD a jiné další chuťovky), že velká hostina středověku už skončila, že už jen dojídáme zbytky a ohlodáváme kosti, abychom se tady neunudili k smrti?

Nenastal už náhodou čas dovolit Jednoduchosti, Svobodě a Přirozenosti, aby se znovu chopila moci nad našimi životy a abychom našim mozkům vrátili jejich přirozenou zodpovědnost a funkci moudrých vládců, aby mohly konečně jednat v zájmu celého celku, v zájmu našeho těla, v zájmu širšího celku, rodiny nebo firmy?

Jednoduchá řešení existují. Existovaly zde od samého počátku a existovat budou, dokud se k nim nevrátíme z daleké pouti oddělenosti a nechopíme se jich. Teprve pak se začnou dít všechny ty zázraky, na které všichni nedočkavě čekají! :)

P. S.: "Od umělých a naučených složitostí k přirozené Jednoduchosti."

Váš Marek Ščotka.

 

 www.masernanadlani.cz 

Marka najdete i na facebooku https://www.facebook.com/etikoterapieasymbolikatela?fref=photo

 

 


Sponzorované odkazy


načítá se...