Sponzorované odkazy

Dnes a denně se setkáváme s agresivním chováním lidí, ať už vůči lidem navzájem nebo lidem ke zvířatům …

a nad tímto bych se dnes ráda nahlas, přes písmenka před vámi zamyslela a trošku si zafilozofovala nad tím, jak to vnímám a vidím já.

 

Pojďme ale od začátku…lehce nahlídněme, kde je asi v dnešní době „zakopaný pes“ těchto vzorců, které se promítají do našich životů, do životů našich dětí a vůbec společnosti.

Pro děti jsme v první řadě VZOREM my rodiče a dospěláci, kteří je obklopujeme a díky tomu, že jsme pro děti vzorem…naše vzorce chování přebírají jako něco správného a ponechávají si je do své dospělosti. Věřte mi, že děti, i když jsou zabrané do hry, vnímají naše energie, naše slova….naše postoje ke tchyni (jejich babičce), manželovi (jejich tatíkovi) atd.

Takže, byť dítě je v nákupním vozíku a jeho matka se strká a hádá se s někým, že ji předběhl v řadě v obchodě….dítě tento vzorec přebírá, jako že je správný a že to tak má být…. nebo dítě je dennodenně svědkem toho, jak se jeho rodiče k sobě chovají…… a pokud toto chování je agresivní, ať už slovně nebo fyzicky…nedivme se, že dítě ve školce jedná agresivně vůči ostatním.

 

Dalším velkým vzorem- IDOLEM… pro naše děti jsou pohádkové bytosti…. Vzpomínám si, jak nám náš pan profesor ve škole vyprávěl příhodu, kdy do jeho psychologické poradny přišla matka s klučíkem, kterému byly teprve čtyři roky a byl agresivní, vůči své o tři roky mladší sestře. Vše nabralo spád, když tento klučík svou sestru prohodil prosklenými dveřmi (naštěstí se nic vážného nestalo). Když se profesor ptal matky, jaké syn sleduje pohádky…jeho nejoblíbenější byly pohádkové příběhy s kocourem Tomem a myšákem Jerrym. Myslím si, že dál nemusím rozebírat synovo chování…jeho čtyřletý rozum zkrátka nepochopil, že když prohodí kocour myšáka prosklenými dveřmi, že se až tolik nestane, ale když prohodí on svou sestru, že to může mít důsledky, které radši ani nedomýšlet.  Vím, že spoustě z nás se Tom a Jerry líbí a i v dospělosti se jejich kouskům zasmějeme…..ale je třeba si uvědomit, jestli necháte na tyto příběhy koukat děti od tří let a nebo až v pozdějším věku, kdy vaše dítě již chápe, že to je pohádka….že to co udělá myšák kocourovi, nemůže bez následků udělat své sestře :o). Přemýšlejte a volte pohádky pro děti s tím, že hrdinové pohádek jsou jejich IDOLY…. Krteček, Křemílek a Vochomůrka, Maková panenka, víla Amálka…atd… to jsou pohádky, kterými jistě nic nepokazíte na smýšlení svých dětí.

 

Rambo

 

Dětičky nám rostou a dostávají se do puberty…a co dělají? Hrají na počítačích bojové hry, dívají se na filmy, kde se lidi mezi sebou rvou…opět …dospělý chápe, že to jsou triky a iluze…když Rambo dostane nakládačku, kterou by málo kdo přežil…že taková kopačka přímo na hlavu je smrtelná…a tak takový klučina na diskotéce… se nepohodne se svým kamarádem a jdou na férovku…. Kamarádovi dá kopačku a ještě párkrát do něj kopne v domnění, že kámoš vstane…otřepe se jako ten Rambo ve filmu…a za chvilku si podají ruce….ale ono prdinec…přijede rychlá… kluk je v bezvědomí…a druhý kluk se hájí tím, že nevěděl, že to takto může skončit :o(….a je tu vyšetřování, kluk má škraloup a kolikrát se stane…že se sveze tam, kde nechtěl být a kde nechtěli ani jeho rodiče aby byl….

Takový puberťák si doma postěžuje, jak je na něj učitel ve škole zasedlý….a tak se taťka rozhodne jít do školy si s učitelem promluvit a vezme svou ratolest sebou, ať se podívá, jak se takové věci řeší…..a jelikož učitel se snaží tatíkovi vysvětlit, že ratolest si nedá říct a tak se snaží hledat řešení….tatíkovi vystříknou nervičky a už pana učitele duzní na zemi…. Jak si myslíte, že se ratolest asi zachová vůči ostatním učitelům?

 

váš počítač?

 

V období puberty naše ratolesti za našimi zády, začnou potajnu sledovat pornofilmy…. A tak se nedivme, že milování coby akt lásky začnou brát něco jako užívání si a zkoušení všeho co zhlédly… a stávají se z nich láskový mrzáci…protože nemají páru o tom co je to milování se tak, aby se při tomto aktu milovala dušička i tělíčko současně…. U nich nejde o milování se z lásky…. Když to napíšu slušně jde u nich o milovačku :o) (kdo byl na semináři u mě, ví, že bych to nazvala jinak)… kde ukájejí své “zvrhlé“ pudy. Pak se nedivme, že nemají tušení, že by to mohlo být jinak…se srdíčkem… a když pak narazí na protějšek, který by to takto chtěl…tak si po této stránce nerozumí…..Neodsuzuju sexuální praktiky…to v žádném případě…dá se divočit v sexu….ale když je to s láskou…je to jiné….

Mohla bych v takových příkladech pokračovat….ale myslím si, že pro pochopení už není třeba…jsem přesvědčena. že chápete, jak moc ovlivňujeme děti, nejen ty své…ale i ty ostatní, …převážně našim chováním,….těm kterým povolíme sledovat v TV něco, na co nejsou zralé….

Často slýchám a slýchala jsem…. Ta dnešní mládež je taková a maková. Ano…i já jako mládežník jsem slýchala, že už naše generace je jiná…. Byla a ke jiná, než v čem a jak byli vychováni ode mně starší generace….ale ruku na srdce…jde to čím dál víc do kytek.

Chtěla bych, aby si každý z nás dospěláků uvědomil to, že děti jsou naše budoucnost, jsou to jediné co tady po nás zůstane…Děti jsou naší nadějí pro lepší život…pro život v lásce… a my jsme ti, kdo jim může dát základ    ….ale není čas… je spousta důležitých věcí… jako je práce, hospoda, kamarádi, naše záliby, povinnosti (největší povinnost je pro mě ta, vychovat naše děti a ukázat jim kudy tudy vede cesta za štěstím)….a tak děti necháváme na pospas internetu, televizi a jejich kamarádům, kteří je do všech tajů žití zasvětí místo nás…. udělejme si čas…na naše děti…vysvětlujme jim a staňme se pro ně příkladem, jak by mělo žití mezi lidmi, zvířaty a vším živým vypadat.

Kdo si neváží lidského života…nedokáže si vážit ani toho zvířecího… učme děti lásce…ke všemu živému…ke každému okamžiku života, který tady prožijí…. Vezměme je do přírody, učme je kreativitě, staňme se pro ně zajímavými…nelžeme jim…mluvme s nimi otevřeně s ohledem na jejich věk, tak aby chápaly a rozuměly…. Učme je k úctě, pokoře a lásce…. tím jim dáme do života mnohem víc, než když jim nastřádáme věno, které jim předáme… to co si sami zbudují…toho si víc budou vážit…ale to co v nich můžeme probudit my….to bez naší pomoci těžko sami v sobě zbudují….  JE TO TEN NEJVĚTŠÍ DAR, který jim my, jako rodiče můžeme dát…. Charakter se postupně učí, získává….buduje.

Nechci, aby tento článek…“MOJE PRAVDA“… ve vás vyvolával agresi :o)…jen chci, abyste se nad ním zamysleli….a taky vím, že tuto pravdu (jen kousek z velké pravdy) čte právě ten, kdo s ní souzní a nemusel by ji číst….k těm, kteří by si ji měli přečíst a měli se nad ní zamyslet, se bohužel nedostane a jestli dostane, tak ji stejně do konce nedočte….ale já měla potřebu vám o tom všem napsat.

 

Mějte se a smějte se….a děkuji vám, že jste dočetli až sem.

S láskou….vaše Zrzka

10.5.2012


Sponzorované odkazy


načítá se...