Sponzorované odkazy

Ahoj Zrzrčko,

tvoji stránku sleduji již dlouho a snažím se z některých příběhu si vzít "ponaučení".

Nicméně točím se v nějakém bludném kruhu a nemohu z něj ven.

Co mě trápí? Napíšu ve zkratce. Před 2léty jsem pochovala manžela, 3měsíce na to 25-letého syna. Ze ztráty syna mi nějak nejde se vzpamatovat i když věř mi se snaží moc.Vymýšlím různé možnosti jak se s ním spojit, bohužel,ale za mnou nepříjde ani ve snu.Situaci kolem jeho skonu jsem bohužel nepochopila a také ,abych pravdu řekla naše komunikace nebyla i mou vinou to pravé ořechové.Spíše naopak.Měli jsme všichni moc starostí a trápení a nějak jsme se snad i odcizili.

Celou dobu se snažím,abych nějak fungovala a snad podle reakcí okolí se mi to snad i daří, přesto mám toto pořád v hlavě.

Před měsícem jsem ale potkala muže o 3roky staršího než jsem já, který má o mne snad zájem. Zrzečko, vím, že musím dále -snad nejsem ještě tak stará (52let), abych zůstala sama, ale docela se bojím, že mě má minulost bude provázet a náš vztah (pokud se pro nějaký rozhodnu)-zatěžovat a nevím jestli není lépe zůstat zatím jen s mladším synem.

Prostě se bojím, že selžu a situaci nezvládnu.

Myslíš, že bys mi mohla poradit, ukázat nějakou cestu?

Jana

10.10.2011

 

Ahojíček Jani,

Děkuju za tvou důvěru se kterou se na mě obracíš…. Jani, v poslední době vzniklo na stránkách několik článků a smrti a co se děje se duší po smrti ať už přirozenou, nebo násilně ukončenou cestu životem. Věřím, že jako pravidelná čtenářka PRAVDIČEK….sis je přečetla. Nevím jak skončila pouť po zemi tvého syna… pokud si život vzal sám…. Máš možnost mu pomoct za světlem…a na chvilku se s ním spojit. Prošla sis už tou nejpálivější bolestí a přestože i dnes ještě bolest pociťuješ…jistě mi dáš za pravdu, že bolest je přece jen menší. Nezapomeneš, ani na syna ani na manžela… máš je v srdíčku a nikdo po tobě ani nemůže chtít abys zapomněla… nech si je tam… jak v srdci, tak ve vzpomínkách. Nic si nevyčítej, že jsi měla jednat, mluvit jinak….všechno bylo přesně tak jak být mělo… na minulosti už nic nezměníš, ani ty ani já, ani nikdo jiný… minulost už jsem si prožili a teď po dvou letech je třeba důvěřovat vesmíru a jiným lidem.

Jani… 52 let… to jsi fakt ještě mladá žena… která toho má ještě hodně před sebou a bylo by škoda, kdyby ses „obětovala“… a bičovala si záda dál. Nevím kolik let je mladšímu synovi… ale i on časem najde svou lásku, se kterou bude chtít trávit co nejvíc svého volného času… založí si rodinu, do které sice budeš patřit, ale mladí mají zůstat sami… bez nás rodičů… my jim máme být jen oporou a pilířem… ale ne jejich životy řídit. Právě se nacházíš v nejlepších letech a máš právo na lásku, na nový vztah… jasně… v duchu tě chvilkama napadnou myšlenky… srovnávací myšlenky… ale nepřikládej jim význam… jen je pozoruj…. a hlavně poslouchej své srdce. Když nezkusíš dát láska ve svém životě šanci, když nezkusíš….tak nikdy nebudeš vědět, jestli jsi schopná lásku ještě dát i si vzít…. Když nezkusíš….tak po čase tě budou napadat otázky jaké by to bylo tenkrát KDYBY…. Slovo KDYBY… sice v našem slovníku existuje…ale za jeho pojmem se skrývá jen naše představivost.. nikoliv skutečnost. Neradím ti, abys do vztahu vletěla po hlavě… dej všemu volný průchod…ono se to samo vyvrbí… buď jiskřička zahoří a pak je šance prožít spoustu krásných dnů s mužem o kterého se budeš moct opřít… a nebo jiskřička sama zhasne… není náhoda, že se ti tento muž v životě objevil… pravděpodobně si spolu máte něco prožít a nebo se jen párkrát setkat…možná i syn by uvítal  popovídat si i s mužem a ne jen s mamkou…

 

Dej šanci lásce ve svém životě… dej šanci sobě odpočinout si v podobě opření se o pilíř, kterým ti může být v životě tvůj nový muž….nikoho tím nezradíš… tvůj zemřelý muž i syn… jsou v pochopení dál než ty, než já… oni jsou ve stavu osvícení…..kdy to vidí jinak než si my tady na zemi dokážeme představit… my si jen myslíme jaké to asi je být osvícený.

 

Janičko, všechno je jen ve tvých rukou… mrtvým život nevrátíme, ani jim nepomůžeme v tom, že po nich budeme truchlit a odříkat si radosti života, které nám nabízí… ty jsi zůstala tady… a máš právo žít…se vším co ti život nabídne…

 

Měj se a směj se… utři si slzičku … poděkuj za bolestné zkušenosti, kterými jsi musela projít…a začni žít… uvidíš, jak znovu rozkveteš…a rozkvetlá maminka, je to nejkrásnější…co tvého mladšího syna zatím v životě může potkat… jeho potká ještě spousta dalších radostí….i starostí…. Život je pestrý……..

S láskou…. Tvá Zrzka

11.10.2011

 

Ahoj Zuzanko,

víš, kdyby bolest byla slabší, bylo by všechno jednodušší. Neumím se asi zbavit výčitek, ale budu se snažit :o), jenže mi to nějak nejde....zatím.

ano ano,asi bych měla........

Jsi moc hodná, ale to ty víš-(člověk podvědomě asi ví co a jak -přesto tvoje pošťouchnutí moc a moc přijde vhod) ...............

Děkuji a přeji jen krásné dny.

Jana

11.10.2011

 


Sponzorované odkazy


načítá se...