Sponzorované odkazy

Mám potřebu se s vámi podělit o mé ohlídnutí k začátku roku 2012….a to z důvodu, protože jsem jednou z vás…. Nemám potřebu být někomu příkladem….ale možná vás můj pohled, moje činy nakopnou…jelikož zjistíte….že tím čím si procházíte vy, procházím i já a on, ona a spousta dalších kolem vás :o).


ROK 2012 je fičák :o)…

Vše je tak nějak zrychlené ( o tom jsem psala klikni na ZDE) … ten kolotoč se mi líbí…. Mám ráda rychlost, mám ráda, když se něco děje…. Jsem asi hyperaktivní….mám ráda život a vše co mi do života přináší…. Jak nové lidičky, kteří mi vstupují nejen do života, ale i do srdíčka… tak i události, které mi napovídají, vysvětlují, usměrňují a když neposlechnu, tak dostanu po šlapkách…. Je úžasné žít život tady na zemi…. Byť i já mám své chvilky.

CHVILKY BOLESTI, NICOTY, ZMATKU I TICHA ….

Procházím si těmito emocemi já….jako ty i ty…jako každý z nás. Když se ohlédnu zpět…na začátek roku 2012 ….tak si uvědomuju tu rychlost….tlak…. ať už v práci, nebo doma, nebo všude tam kde jsem, kde mě to baví…i nebaví…je to mazec ….

Na začátku roku 2012 jsem začala finišovat se svou bakalářskou prací… škola kladla požadavky, které bylo potřeba splnit k tomu, abych mohla odstátnicovat…do toho práce, rodina….PRAVDIČKY…vaše starosti na moji hlavu….do starostí v mé hlavě…. Státnice proběhly v pohodě :o), do života mi vstoupilo psí mimino….spousta dalších s tím spojených radostí i starostí….potřeba se dělit s vámi o své pravdičky-názory, ukazovat vám směr…kudy tudy by to mohlo jít …. Pocity smíšené…s radostí…s pocitem bezmoci. Pomoct lze opravdu jen tomu, kdo pomoc opravdu žádá a chce se svou situací něco udělat. Kdo nečeká na mávnutí kouzelným proutkem a že jeho problém vyřeší Zrzka nebo někdo jiný. Pokračování ve studiu dál jsem brala a beru jako vzdělávání sebe …abych se mohla dělit dál s vámi o své poznatky, které tak úzce souvisí se vším co dělám (ať už na PRAVDIČKÁCH a nebo ve svém zaměstnání)….. dál se vzdělávám, dál vysvětluju a učím své pesánky ….dál jsem matkou, manželkou, kamarádkou, někým kdo u mě hledá pomoc….. Jsem plná všeho, co dělám….a najednou zjišťuji, že lidičky, kteří mi říkají….ZPOMAL…ZASTAV SE….VĚNUJ SE SAMA SOBĚ….. mají pravdu…ale…je tady to ale….proč mám zpomalit, zastavit se, věnovat se sama sobě?...když mě to tak baví, když v tom cítím svou náplň? Nejen hlasy od vás…mi to říkaly…ale i můj vnitřní hlas….mi kázal….NEJDEŠ NAKLONOVAT….jsi jen jedna…zpomal :o). Nojono….ale poslechnu já? Která má potřebu být na x místech v jenom okamžiku? Která chce žít….divočit? Už své rodiče a starší sourozence jsem nerada poslouchala….a tak se není čemu divit, že jsem neposlechla ani vás…ani svůj vnitřní hlas….ani ty moje kluky prdelkaté – kudrnáče, kteří to se mnou myslí nejlépe. Takže muselo dojít k zastavení….no a jak mě jen zastavit? Pořádným zásekem…skopnutím na zem - do postele….a tak se nedivím….že moje střeva, se tak z toho mého divočení zašmodrchala….že nešlo jinak…než mě zastavit způsobem uspáním - operací a pooperační bolesti mě musely skolit na pelech nemocniční. Ale ani tady to se mnou kluci prdelkatí neměli jednoduché…. Co předcházelo - najdete v článku ZDE. … ať se neopakuju…. 

 


 

Když přišly časy před zastavením…které jsem neposlechla.

Někdo to nazývá pocitem bezmoci, někdo ztrátou smyslu života, někdo depresemi…. U někoho tento stav trvá minuty, hodiny, dny, týdny …měsíce a někteří se v tom plácají velkou část svého života.

U mě je to otázky chvilky…možná několika hodin…možná minut….nestopuju to….

V této době vedu sama se sebou rozhovor….. kladu si otázky na které si v duchu odpovídám….

 

PRAVDIČKY…..proč to děláš? Proč se snažíš pomoct těm, kteří ti píšou….prosí a žádají a když jim odpovíš, tak kolikrát už ani neodepíší, že pochopili, že něco pro svůj splín a bolest udělali? Má to cenu? Smysl? …… v tu chvíli („depky“) mám chuť PRAVDIČKY ukončit…nechat tam co je….a nechat to být….kdo hledá najde…ať už na PRAVDIČKÁCH nebo jinde….. ale pak nahlídnu na komentáře FB….a vidím, že PRAVDIČKY jsou pro mnohé z vás právě tím místečkem, kde nacházíte svůj ostrůvek uvolnění a načerpání inspirace a motivace, jak se dostat ze „sraček“ ve kterých se nacházíte…..že je to místečko, kde zahodíte na chvíli své trable a bolesti a nebo najdete jejich příčinu a mnohdy i cestu kudy tudy je vyřešit :o). A já zase vím, že TO CO DĚLÁM MÁ SMYSL.

ŠKOLA k čemu ti je? Stojí ti to za to? Nervičky, čas, cestování….dovolená, kterou místo abys odpočívala věnuješ škole? Zatím mi to pořád za to všechno stojí…. Navíc jsme tam super partička, z předchozího bakalářského studia….a ty nervičky před zkouškama nějak zvlášť neprožívám…spíš časový přes mě presuje.  Navíc si speciální pedagogikou otevírám zadní vrátka pro případ, že u firmy PČR jednoho dne svou činnosti ukončím…..

RODINA je pro mě priorita…. A jako každá rodina procházíme svými vývojovými stádiami…ať už v manželství, nebo dětma, které rostou a vylétávají z našeho hnízda….  Je to moje jistota, která je nejistá :o)….ale za rodinu jsem vděčná…. Jsme si vzájemně oporou.

 


 

JAK ŘEŠÍM SITUACE, KTERÉ MĚ SRÁŽÍ NA KOLENA?

Přijímám je….a jsem si vědoma, že to tak má být, že nic není náhoda…a pracuju na sobě…tím, že se snažím pochopit proč se to stalo a snažím si pomoct jak nejlépe umím.

Jak jsem psala už někde v tomto článku….moje divokost musela být zastavena….a vás zajímá jak to se mnou je...co mi bylo a jak jsem to zvládala a zvládám….tak si dovolím vám kousek do sebe nahlédnout.

Po operační srůsty (dětičky na svět musely přijít císařem) mi zneprůchodnily tlusté střevo…a navíc se zamotalo do dalších dvou orgánů…..takže mě museli páni doktoři otevřít, rozmotat mi to tam, ořezat co tam bylo navíc a pak zase hezky naskládat do břicha a zašít :o). Se té představě docela směju, protože to je skoro jako pohádka O Karkulce….když myslivec rozpáral vlkovi břuch….jen mu místo Karkulky a babičky zašil do břicha kamení…. Páni doktoři byli hodní a věřím, že mi tam nedali nic navíc :o).

 

CO JSEM MOHLA DĚLAT A CO JSEM DĚLALA?

V první řadě, jsem přijala své zastavení. Uvědomila jsem si proč vzniklo….a taky, že tady už si nevystačím sama a tak přijala pomoc doktorů.

Mám Reiki 2 a tak jsem toho využila a operaci jsem si nareikovala….aby dopadla dobře, abych se vzbudila až přijde správná chvíle…abych zvládala pooperační stav a rychle se hojila. Taky jsem si do toho ještě hopkovala…. Njn…když ležíte a kapačka pomalu kape, tak co dělat… tvořit hororový scénář? Ne… radši jsem si plánovala a posílala energii do doby, kdy budu na stole.

Po operaci jsem se probrala… na JIPce, kde jsem se dlouho neohřála…. Byl tam frmol a když se mě primář zeptal jak se cítím, tak jsem popravdě řekla, že dobře….a když mi nabídl můj pokojíček na oddělení….tak jsem ráda přikývla…. Konečně jsem se dostala mezi mé dvě spolumarodky….a tak mi čas konečně začal utíkat….plkali jsme a večer jsem už chodila po pokoji….njn…nevydržím ležet….bolí mě z toho záda :o).

Když přišly chvilky krize a bolestí…. Opět jsem to řešila tím co umím…. Šup ručky na bříško,  na místo kde to bolelo a hezky jsem si pouštěla energii tam kde jsem cítila bolest. Soustředila jsem se na svůj dech a opět využila toho co vím…. Nadechuju úlevu, vydechuju bolest….vedla jsem svůj dech v podobě bílého světla do břicha a ven jsem vydechovala bolest v podobě šedi….rozdýchávala jsem to. Injekce od bolesti mi pichali pouhé dva dny…pak už nebylo potřeba…bolesti jsem poctivě odťukávala EFT, rozdýchávala….a pouštěla si zdravíčko ze svých dlaní, spinovala nemocniční čaj, programovala si své tělo, a když bylo fakt zle….tak jsem si říkala….NIC NETRVÁ VĚČNĚ….I TOTO POMINE.

Druhý den po operaci, jsem byla už skoro čupr baba…. Jen ta kabelka co mi přidělali k břichu mě omezovala a vadila….ale musela tam být až do pátku (od pondělí), protože z břicha furt něco odcházelo….ale jak mi ji konečně sundali….lidi…já cítila křídla….poslední omezení bylo fuč.

Moje dvě spolumarodky byly moc fajn holčiny…o nějaký ten roček starší než já, ale skvěle jsme se bavili a hlavně smáli….až nám málem stehy praskaly :o). Sestřičky k nám na pokoj chodili myslím rády….protože tam byla sranda…a oni srandu měly taky rády. Když mi sestra šla vytahovat dren, tak jsme ji žádala, aby mě u toho uspala…bez zaváhání přiskočila…chytla mi hlavu do náruče a dělala pšpšpš :o). Další sestru bolela už týden rána po vytržení zubu….tak jsem ji nabídla, že ji tu bolest odťukám EFT….. žasla a nechápala, jak něco může tak účinkovat. Odťukala jsem i Martu po operaci, když ji bylo mizerně…. A samozřejmě došlo i na pokecích o věcech mezi nebem a zemí….tak nějak samovolně…. A holky praktikovaly co jsem jim tam povídala…. Fungovalo to hned….a asi mám další čtenářky PRAVDIČEK.

Od pátku jsem při vizitě pánům doktorům tvrdila jak jsem zdravá a je mi fajn….ale asi si potřebovali na víkend nechat maskota chirurgie pod dohledem….a tak mě pustili domů až v pondělí na mé narozeniny.

Lidičky… já to píšu všechno tak povrchně….bylo tam toho daleko víc co se odehrálo….nádherně časově do sebe všechno zapadalo….nic z toho co se odehrálo nebyla náhoda…vše mělo být tak jak bylo….

Spousta z vás mi posílala energii, lásku, své andělíčky strážníčky a Martina i svého dráčka…. Všechno jsem tam cítila…. a věděla jsem, že jsem v bezpečí, že vše bude tak jak má být….a já vám všem tady moc děkuju za vaši podporu, myšlenky a důvěru ve mně, kterou jste mi projevovali.

Včera mi vytahali poslední stehy… mám mít tři měsíce klidový režim….ale to asi neklapne… zotavuju se rychle a myslím si, že tato doba se zkrátí…. Vím, nic mi neuteče….nehodlám tlačit na pilu…. Ale v klidu mě asi nic neudrží…. Šetřím se a jedu na pár % z toho co jsem zvyklá….. a na 100% pojedu, až budu fakt fit a Fík.

 

Včera jsem napsala PÁR RAD PRO ŽIVOT….kterými se řídím, které mi pomáhají…jen v tomto článku jsem si vás dovolila informovat o tom, jak jsem na tom ….. zasloužíte si vědět tyto informace…když spousta z vás se mnou moje zastavení prožívala….DĚKUJI VÁM ZA VŠE…hlavně za to, ŽE JSTE a ŽE JSTE MI VSTOUPILI DO ŽIVOTA.


 

Miluji vás…. Vážím si vás….a těším se na Vás

mějte se a smějte se :o)

S láskou….vaše Zrzka

12.12.2012


Sponzorované odkazy


načítá se...