Je to už vcelku dlouho, co jsem vám tady psala nějaký vzkaz a teď nastala doba, kdy cítím potřebu napsat,

co je u mě nového a věřím, že moje slova nebudou jen vzkazem, ale že i vás tento vzkaz tak lehce přiměje zamyslet se nad sebou samými.

Vše kolem nás se tak nějak zrychluje a jsme pod tlaky …. týká se to každého z nás. Mnoho se toho v našich životech mění, řešíme rychleji, věci a události dostávají rychlý spád. O to více bychom v této době měli naslouchat sami sobě, svým pocitům, své intuici, svému srdci. Jsem jednou z vás… hříšnice, omylná, chyb se dopouštějících a snažící se z nich poučit a tak mi dovolte, abych se podělila o poslední dny, které mě přiměly napsat vám tato písmenka.

 

p5050006

 

KDYŽ NECHCI SLYŠET SVŮJ VNITŘNÍ HLAS…tak zákonitě musím od těch mých kluků kudrnatých prdelkatých dostat na prdel… KLUCI DÍKY :O).

To je tak, když človíček jako já….nebo jako ty….má potřebu být všude a chce všechno stíhat a tak si nabírá a nabírá na sebe kvanta toho co by chtěl….intuice na něj promlouvá, dostává znamení, které přehlíží ….a tak nezbyde nic jiného, že kopanec do řiťky, podrazit nohy a ….konečně mě zastavit a zamyslet se….


Kdo na PRAVDIČKY chodí nějaký čas a má přečtené moje články a moje sem tam vzkazy….tak ví, co všechno dělám.


1.Rodina a vše co s ní souvisí…….byť už rok nevařím, protože manžel se ve vaření shlédl a má ho jako koníček….tak jen jím a chválím jeho zázraky na talíři…..(vaření mi nikdy nevadilo, ale vymýšlení co uvařit….to mě fakt nebralo)

2.Práce, která je časově náročná už jen tím, že nemám pravidelný režim, díky nepravidelným službám ...Psát o tom, co všechno moje práce poldy – psovoda obnáší je zbytečné a zdlouhavé….ale sranda to vždy není.

3.Škola, kterou jsem se dobrovolně rozhodla studovat….teprve jsem dokončila bakalářské studium a jelikož informace,  které ve škole získávám jsou zajímavé a souvisí jak s mou prací, tak i s činností na PRAVDIČKÁCH, tak jsem se rozhodla ve studiu speciální pedagogiky pokračovat.

4.Má práce je mým koníčkem, když pominu pány šéfíky. Pes, je úžasný tvor a nejlepší parťák jakého si můžu přát….do ničeho mi nekecá, je rád za chvilky se mnou, miluje mě bez-podmínky a je ochotný mě bránit. Jasinek má zdravotní problémy a šest let a tak jsem si pořídila psího mimouška Baggyho, kterého připravuju na místo Jasina, aby si se mnou Jaso ještě mohl užít svůj psí důchod a pohodu lebedu. Vycvičit štěnisko je sice prča, ale stojí to hodně času …kterého nelituju.... je to zábava jak pro mě, tak pro prcka.


5.PRAVDIČKY jsou stránky, kde sem tam napíšu svou pravdu, sem tam přihodím článek z jiných zdrojů a sem tam odpovím na nějaký váš dotaz.   


Tyto body jsou jen napsané….ale co za každým z těch bodů ještě je…. To by bylo psaní na dlouho a já bych se ráda dostala k tomu, co mě přimělo k zamyšlení nad tím vším, co dělám a co z toho ubrat abych mohla fungovat dál

 


JAK JSEM DOSTALA NA PRDEL…. V PODOBĚ BOLESTI.

V pondělí ráno jsem přišla ze služby domů….šla unavit chlupatého prcka Baggýška a jak bývá u mě zvykem, šla na facebook PRAVDIČEK pro vás zaktualizovat nějaký ten článeček. Do postele jsem se dostala v půl jedenácté (sprcha mě vždy probere, takže je problém usnout a tak ten čas věnuju FB). Kolem 13 hodiny jsem se vzbudila s bolestí břicha…. A kurňa…co jsem snědla? Mám asi zaražené pŕdečky…jsem si říkala. Bolest přecházela v křeče….ale přece nepoletím k doktorovi….tož jsem dělala dřepy, sem tam u mě nějaký ten ducháček ušel, ale křeče sem tam byly…njn…mám práh bolesti prý trošku posunutý pod hranici…takže jsem s tím svým křečovitým břichem šla na další noční. Jenže…v půl jedenácté večer, jsem už lapala po dechu….ťukala jsem EFT, hopkovala jak o dušu, břicho si reikovala…..a nic….slabá úleva… a tak jsem volala mé Grev…. Tyjo Leni…jak vypadá slepák? Chíli jsme kecali a když slyšela jak těžce mluvím a dýchám, tak mě zjebla na tři doby a poručila ať šlahám na pohotovost a chtěla po mě slib, který jsem jí nemohla dát. Domluvili jsme a jen jsem položila telefon….tak přišla další křeč….to už kolem mě pobíhal Jaso…rval mi svou hlavu na bolavé břicho, jako by chtěl tu bolest ze mě sejmout….ale představa, že ho bude bolet břicho za mě…to jsem nemohla dopustit a tak jsem se nechala kolegou odvést do nemocnice na chirdu. Tam mě udělali RTG…paní doktorka, se tvářila docela nepříjemně….a prohmatala mi břicho s tím, že za hodinu budou výsledky krve a ať si zařídím vše tak, že do práce už se nevrátím a podle výsledků možná zůstanu i u nich na oddělení. Prý dvě injekce mě nevyléčí :o). V duchu jsem jí řekla…to si jen holka myslíš…nejsem zvyklá na pilulky, takže dvě injekce…mě zaberou šup lup a budu jako řepa. Pro jistotu jsem šla odvést psa dom, uklidila do trezoru zbraň…. A jela si pro ortel. Dochtorka :o) …. Začala nenápadně, protože asi věděla, jakého divočáka má před sebou….jak malému děcku mi několikrát opakovala, že mám neprůchozí střeva a že hrozí zauzlování….a co následuje pak…to už tady ani nebudu psát.  A já jak malé nechápající děcko jí tvrdila, jak mi je po injekci fajn a že je zázračná lékařka, protože mě dvěma injekci uzdravila :o). No fakt…nekecám…. Břicho mě už jen pobolívalo…. Po půlhodinovém rozhovoru, kdy i doktorka se začala usmívat, protože viděla moje šibalsky nešťastné oči a moje argumenty, jak se mi to nehodí (povidala že se to prý většinou nikomu nehodí) vzdala svoje úsilí a oči se jí už taky smály. Jen mi řekla…tak mi to tady podepište, že nesouhlasíte z hospitalizací u nás, ale slibte mi, že jakmile se bolest vrátí, tak hned přijdete. Když jsem jí to slíbila se slovy….“paní doktorko, já si vážím všeho co pro mě děláte a slibuju na holý pupek, že fakt dojdu, jak mě to bude bolet a když nebude, tak ráno hned na kontrolní snímek…. A jestli dojdu v bolestech, tož mě možete dát aj po čuni, že vás zase otravuju“ tak se už začala i ona smát a ne jen její oči. Tak jsem šichtu dosloužila…nad ránem mě břicho začalo pobolívat, ale nechytala jsem do něj alespoň křeče. Po šichtě, šup vyvenčit pesany, hodit sprchu a už jsem valila na RTG…sliby se maj hold plnit….a hlavně jsem potřebovala vědět, že jsem skoro OK. V nemocnici jsem se stavila v lékárně za Zojkou, která byla na mém posledním semináři….tak jsme pokecali, než jsem došla na řadu a ona mi pichla pod nos knížku pana Hrabici, ve které bylo psáno a neprůchodnosti střev. Stačil mi jeden odstavec…ve kterém jsem se našla….je to tak… dělám spoustu věcí najednou, štve mě, že je dělám polovičatě a přitom se nedokážu ničeho z toho vzdát…. A je to….měla jsem nad čím přemýšlet…..a dnes ráno jsem domyslela. Nerada dělám něco polovičatě....a v poslední době mám pocit že všechno dělám polovičatě....naklonovat se nedokážu....takže ....



Z těch bodů,  které jsem vypsala hned na začátku budu muset něco odebrat….ale co?

 

Rodina? … to ne… to je moje zázemí….sice to taky občas někde skřípne…ale jsou to moje kořeny…..je to moje teplo, moje hnízdečko kam se ráda vracím.

Práce + pesani?.... je to moje finanční jistota….je to něco, co mě ještě furt baví, přestože ti páni nahoře vymýšlijů pičovinky,  které mě nebaví….ale já si tak nějak poradím, aby koza zůstala celá a vlk byl sytý.

Škola? .....tak tady se přiznám jsem zaváhala…..stojí mi to za to? Čas, peníze, někdy před zkouškama nervičky….časové tlaky seminárek atd. Tady jsem docela fakt zaváhala….ale zatím školu ještě nechám…. Dám tomu volný průběh…kdybych se z toho měla začít sypat…tak to zabalím….ale přeci jen…školu dělám protože chci, nikdo mě do ni netlačí, nepotřebuji diplom pro své zaměstnání, …jen chci získat informace, které mě baví a které mohu využít nejen na PRAVDIČKÁCH, ale i v životě. Takže nebudu tlačit na pilu a pokud to tak nějak půjdu, tak prozatím setrvám.

PRAVDIČKY? …. Jsou mým potěšením a radostí, ale i starostí a žroutem času. Je to záležitost chviličky, kdy zaktualizuju a nebo přidám článek na facebook…o to nic. Jediné co vnímám jako brzdu a zodpovědnost, kterou jsem na sebe vzala je vaše důvěra ve mně. Uvědomila jsem si, že nemůžu být spasitelem vašich bebíček. Můžu vás nasměrovat, ale řešení je jen a jen ve vás. Moc si vážím toho, že ve mně důvěru máte….a často mě mrzí, že nestíhám odpovídat na všechny dotazy a už vůbec mi nedělá dobře, že nestíhám poradit a ukázat svůj úhel pohledu lidičkám, kteří mi vklouzli do života a srdíčka při osobním setkání….ale je to tak moji drazí…..každý je tu sám za sebe a nemůžu se nechat stáhnout někam kde nechci být vašimi problémy a tak jako první co dělám…je to, že uzavírám poradnu. Na PRAVDIČKÁCH je již tolik příběhů si vzájemně podobných, že i když to není přímo váš příběh s problémem, i v nich můžete směrovky najít. V poslední době se rozmohlo i to, že mi píšete na FB do zpráv a už jen to, že vám odpovím ve stylu, že od toho je poradna a že na FB na dotazy neodpovídám mi zabere času habakuk.

Už jen to, že jsem se vypsala ze svého rozhodnutí se mi v břiše zase o kousek víc ulevilo….jsem si vědoma toho, že nejsem obětní beránek....nemám potřebu sebe, své zdraví obětovat....tím nikomu nepomůžu...ba naopak...spoustu dalších a hlavně sebe ošídím :o)....

  


Můj první krok k tomu, abych mohla fungovat v souladu se svým fyzickým tělem, časem a sama za sebe je to, že PORADNU UZAVÍRÁM, že na FB ZPRÁVÁCH už nebudu vysvětlovat proč neodpovídám…. Jen pošlu tady ten vzkaz a budu doufat ve vaše pochopení.

 

Uvidím jak to bude dál…. po případě budu muset ještě někde polevit…. Jako další je na řadě škola….ale to ještě ukáže čas.

Opravdu cítím fyzickou úlevu, když dopisuji tyto řádky. Nelze brát odpovědnost za vás, kteří doufají v pomoc u druhého….pomocnou ruku, kterou hledáme máme na konci své paže …. Možná se vám to bude zdát sobecké….z mé strany….ale zkuste hledat pomoc u sebe, ve svých schopnostech a nebo jen v hledání v poradně….přestaňte být líní a přestaňte spoléhat v druhé…Na PRAVDIČKÁCH mimo poradnu je spousta článků, které vás mohou nasměřovat a ukázat vám jak na svůj problém….chce to jen si něco přečíst a pak praktikovat do života.....nevzdávejte se ..... :o)....obrázek jasně ukazuje.... jak to může dopadnout.




Pokud i vy máte nějaký zdravotní problém a nebo cítíte tlaky….zkuste se jako já zamyslet, kde můžete ubrat ….a uberte…někdy stačí trošku…a úleva se dostaví.




Mějte se a smějte se a děkuju za vaše pochopení a dočtení mé zpovědi až sem….mám vás ráda a vážím si každého z vás.

S láskou a úctou k vám….vaše Zrzka

21.11.2012



nahrávám...