Na květnovém semináři AK v Hodoníně jsem poznala spoustu fajn lidiček, kteří za mnou přijeli a mezi nimi byla i Iveta, která má RANČ PRO RADOST,

na který mě pozvala….a já neodolala a přijela….

Poprvé jsem seděla na šemíčkovi – na Katy, která byla úžasná a měla se mnou trpělivost a jen si tak pod vousy něco mrmlala ve stylu…“co jen  to mám na svém hřbetě za motovidlo, které tak divně na mně poskakuje “ :o).

Ten RANČ PRO RADOST… má Iveta s Karlem opravdu pro radost a já ji u nich hmatatelně cítila a bylo mi u nich moc fajn. Dokonce mají své webové stránky a Iveta nedávno napsala krásnou pohádku …. Ze života dvou prťavých koních kamarádů a já vám ji tady nabízím k přečtení….ať vás ten příběh pohladí, tak jako mě …..

S láskou…vaše Zrzka

24.5.2012

Seznamování Vikyho s Chukem

Na jednom ranči s názvem Ranč pro radost žilo stádečko

koní-minikoní-tedy jestli se tři koníci dají nazvat stádečkem,ale určitě

ano,ale jestli chcete,tak rodinka koní.Rodinka se stávala z maminky Lazy,z

ročního hřebečka Vikyho a dvouleté nepokrevné „tety“Twist.Tato rodinka se má

velmi ráda a jeden bez druhého nedají ani ránu.

Brzy nastane však situace,kdy malý Viky bude muset opustit

tuto svou rodinu a udělat si přátelé někde jinde.Bude to pro něj zezačátku

velmi smutné,ale čeká ho v novém domově nový kamarád Chuck-stejně starý

hřebeček-budou spolu chodit na výstavy a ukazovat lidem svá krásná malá a

souměrná tělíčka,budou dělat radost dětem a časem třeba jednou z nich

budou tatínkové dalších takových krásných koníků jako jsou oni sami.

A právě proto,aby se mohli tito koníci víc poznat a

víc se seznámit a skamarádit,přijel 

Chuck na návštěvu na Ranč pro radost.

Při prvním očuchávání a seznamování

se nic zvláštního nedělo,jen takové to klasické pískání,vzpínání,kopání a

pobíhání,Ale to byl zřejmě Chuck tak trochu unaven z cesty a tak se mu do

žádného konfliktu asi nechtělo.Viky je nekonfliktní a komunikativní koník,takže

ani z této strany nehrozilo nějaké nebezpečí.Ale po čase si však Chuck tak

trochu jakoby odfrkl,odpočal,nebo jak chcete a začala honička.Zprvu to vypadalo

nevinně a krásně se proháněli po výběhu,potom to ale vygradovalo ve štípance od

Chucka a pak v agresivní kousání.To už Viky nechtěl dál snášet a hledal

ochranu u lidí za plotem,tak do něj skočil a trošku se tam zamotal.Nic hrozného

to nebylo,jen nám ho bylo moc líto.Lidi vzali úplně moc udýchaného Vikyho ven

z výběhu,aby měl chvíli klidu

Viky byl velmi překvapen tím co se událo-jeho sebevědomí

totiž s maminkou a tetičkou velmi rychle rostlo po dobu co vyrůstal-nikdy

ho nikdo nezahnal,nekopl,nekousl a ted toto…..Koníček  Chuck,tam však ve výběhu nechtěl být sám a

tak volal Vikyho zpátky.Chuck je velmi krásný a sebevědomý hřebeček.Zřejmě

trochu rychleji  vyspěl,tak jeho hřebeččí

ego je větší než  Vikyho.Ale jinak je to

velice milý a hodný koník.A samozřejmě ,že nechce být sám a chce mít taky svoje

koňské přátelé.A tak za ním přišel Viky znovu a jako svou oporu si vzal tetu

Twist.Teta Twist dala Chuckovi  jasně

najevo,že ubližovat Vikymu nedovolí.Twist je taky nekonfliktní koník a tak

nevyhledává žádné problémy jen sleduje a hlídá Vikyho.Nejprve chodil Viky jako

stín vedle Twist,ale nakonec stále znovu a znovu chodil za Chuckem

s pokornou grimasou,kterou dělají jen hříbátka.

Ale protože se musí spolu naučit žít hlavně Chuck

s Vikym-musí občas teta Twist odejít,aby si na sebe koníci zvykli.Tak šla

tedy teta Twist na návštěvu za Lazy a kluci zůstali sami.Jak Chuck zjistil,že

už nemá Viky za zadkem policajta začal ho zase nahánět-vše se zrychlovalo a

přibývalo kousanců,tak tam tentokrát vběhla lidská osůbka a pokoušela se jim

domluvit-a vypadalo to tak,že se ji to snad povedlo J.Od té doby byl klid-Viky se

nebál a vyzýval Chucka ke hře a Chuck souhlasil.Vše je tedy jak má být a

z kluků se stali kamarádi.