Milá Zuzko Zrzko,

úplně nejdřív mám potřebu napsat ti, že tě miluju. Samozřejmě ve vší slušnosti a heterosexuálně, ale miluju. Několikrát mi to prošlo samo hlavou, vtipně nejvíc v okamžiku, kdy jsi nám vyprávěla svůj minulý život. Tam mi dokonce vyvstala v hlavě věta: Miluju tě k smrti :-) 

Ale abych nějak shrnula svoje dojmy do slov, i když to bude asi těžké. 

Jela jsem k tobě bez velkého očekávání. Vlastně, abych byla úplně upřímná, moc se mi ani za tebou nechtělo. Pár týdnů už jsem se zase povalovala ve svojí každoroční podzimní depresi, v sebelítosti, sebenenávisti a naprosté nechuti ke všemu a ke všem. A tak mi myšlenka na to, že strávím dva dny v cizím prostředí s partou úplných magorů, moc nedělala dobře. Ale styděla bych se sama před sebou, kdybych to vzdala, tak navzdory tomu, že se mi kurevsky nechtělo, vyrazila jsem.

No a jasně, že jsem ráda, že jsem přijela. Po počátečním rozkoukávání jsem se rozhodla, že když už jsem na semináři, tak půjdu do všeho naplno (jak jinak, tohle je moje přirozenost) a pořádně si to užiju. Takže jsem si hned do první dopoledne užila při vykreslování ten hysteráček... ale Zrzko, bylo to naprosto boží. Jsem za něj ráda, muselo to ven. A v tvojí náruči jsem se cítila tak bezpečně, že jsem věděla, že to dám.

Ti magoři okolo mě se nakonec taky ukázali jako bezva lidi, obzvlášť za některá setkání (nebo znovu-setkání?) jsem ráda. 

Ještě je moc brzo, abych ti napsala, co mi ten víkend dal (nebo v pozitivním slova smyslu vzal), ono to ještě bude dojíždět a cítím, že se ještě budou dít věci. Ale čím jsem si jistá už teď, tak že jsi mě opět s láskou a něžně nakopla a donutila mě vyndat si hlavu ze zadku a pořádně se rozhlédnout nejen kolem sebe, ale hlavně do sebe, do toho, co ve mně je (a může být). A pomohla jsi mě obnovit sama v sobě důvěru, že všechny tyhle věci mají hodnotu a že když budu naslouchat sama sobě, tak nakonec najdu cestu.

Spousta toho, co jsme probírali, úžasně rezonovalo s tím, co jsem už nějakou dobu cítila a promýšlela - míň věci řešit, míň makat a míň se snažit - a víc si hrát, radovat se a nadšeně objevovat nové věci :-)

No a ta sebeláska - moje hlavní téma :-)

Dneska jsem celé dopoledne úkosem koukala na tašku s pastelkami, pořád mi cukalo v ruce, až jsem to nevydržela, vybalila a pustila se do toho. Začala jsem se (dle tvého doporučení) vykreslovat ze sraček a je to síla a někdo by měl začínajícím praktikujícím čarodějnicím dát nějaký praktický návod na to, jak činit všechny tyhle úkony, aniž by byly čmáranice na stole, doma to nesmrdělo kouřem a záchod se neucpával ze splachovaných papírů :-) Možná ten úkol napsat praktickou příručku leží na mně :-))))

Někdy ti budu vyprávět, jak jsem velmi obřadně, rituálně, posvátně a magicky splachovala vykreslenou zlost a vztek tím, že jsem je v záchodě zalívala špinavou vodou z kýble na vytření podlahy, jak to všude smrdělo a čoudilo a kočky na mě zíraly v totálním vytržení a panice, zřejmě přesvědčené o tom, že mi konečně naprosto hráblo :-) 

Cítím, že vtipných historek bude přibývat a že na jarní AK2 bude co vyprávět :-))) 

Děkuju ti za podporu a děkuju sobě, že jsem sebrala odvahu a jela jsem za tebou.

S láskou 

Gaurí - Mauglí :-)

 

 

Ahoj Zuzanka,

 píšem ti aby som ti povedal ze som prišiel do Nitry v poriadku a so super pocitmi, ktore som vdaka tebe a seminaru zažil. Boli to velmi silne nove zazitky, nabite cennymi informaciami a emociami, za ktore ti zo srdca uprimne dakujem. Vedel som, ze oci su okna do nasej duse. Ale ukazala si mi ze existuju aj dvere do duse cloveka, o ktorych som vedel, ze mozno niekde su v kazdom z nas. Priviedla si ma k tym mojim a do ruky vlozila kluc. Som ti vdacny za to, ze som ich mohol aj ja vdaka tebe otvorit a ponorit sa do sveta vlastneho JA, ktore mam moznost spoznat, pochopit ho a naucit sa rozumiet darom, co mam a ktore som obdivoval vzdy u inych. Zatial netusim aky všetok potencial v sebe tieto dary skryvaju a ako ich mozem vyuzit prave ja. Kazdopadne, ukázala si mi cestu a ja sa velmi tesim na vsetko, co ma na nej stretne. .
Este raz vďaka! Mario.

 

Ahoj Zuzi,

mrzí ma, že sa ozývam až teraz, ale skôr to akosi nevydalo....Musím Ti povedať, že som s Tebou i ostatnými babami prežila úžasný víkend, super som si oddýchla. Cesta mi rýchlo ubehla a ani som nečakala, že keď uvidím drahého ako ma čaká na stanici, že budem dojatá ( a to ma zvykne čakať vždy). Prežili sme super večer a vieš prečo bol super? lebo sme komunikovali normálne.....tak, že najskôr hovorí jeden a potom druhý a vzájomne sme sa aj počúvali, teda okrem iného. Keď si mi pri mojej kresbe hovorila, že mam to vo vzťahu nebaví, tak som si to ani neuvedomila, ale je to asi tak. Prekáža mi to, keď sa Silvo správa jak urazené decko, tak ako aj teraz. Dnes sme mali super deň, boli sme spolu v Bratislave, nakúpili sme si pekné vecičky nielen do domácnosti, ale aj niečo na seba pričom to zafinancoval môj priateľ. Keď sme prišli domov  a vyniesli veci z auta išiel na pivko a ja som vtedy zistila, že nám nefunguje radiátor v obývačke. Tak som volala domovníkovi a riešila to s ním. Podarilo sa mi vybaviť, že prišiel opravár, aby sa na to pozrel a to bolo takmer 21.hod. Krátko predtým prišiel priateľ domov, tak som ho oboznámila, aby to nejak nekomentoval keď opravár príde, lebo on býva u mňa bez toho, aby bol aj oficiálne prihlásený a nechcela som mať problémy, lebo platím nájomné iba za seba. On to celé zobral ako jeho poníženie, lebo on chcel, aby som si vymenila ventil na radiátore, lebo sa to už raz stalo asi pred týždňom, čo som vtedy odmietla. Však si nebudem meniť ventil na vlastné náklady keď platím príspevok do fondu opráv a každý to využíva okrem mňa......tak sme sa dopracovali k tomu, že ja som ho ponížila ako mi sám povedal........a teraz urazene zaliezol do postele s tým, že už si mám všetko riešiť sama a nech už od neho nič nechcem.........je to strašne ťažké byť ako nejaká sprostá sliepka čo nevie narátať do päť, keď som z predchádzajúceho vzťahu dospela k tomu, že čo si neurobím, to nemám..........a vtedy som si pomyslela na to, že toto ma fakt nebaví. Veď nič extra nechcem, iba pochopenie  a toleranciu.............no proste mala si pravdu, došlo mi to až dnes.

V kresbe sa mi nedarí, ale zato som urobila 3 adventné vence, každý absolútny originál......

Zuzi chcem Ťa ešte poprosiť, či by si bola taká dobrá a poslala mi na e-mail fotky čo si počas kurzu robila, lebo ja nie som na FB a tak nemám šancu sa k tým fotkám dopracovať. Budem rada, ak by sa to dalo. Ďakujem

Maj sa pekne a buď zdravá

Monika

 

Ahoj Zuzi,

konečně jsem našla chvilku času a klidu, a tak jsem si mohla sednout a zavzpomínat na úžasný víkend. Když jsem jela na seminář, tak jsem upřímně neměla žádné očekávání. Jako tušila jsem, že se tam bude kreslit, ale netušila jsem, že tam probereme i spoustu jiných zajímavých témat a že tam poznám skupinku úžasných lidí (myslím, že někteří cestující z vlaku z nás mají trauma ještě teď :D ). AK mě lákala už delší dobu. Chtěla bych ji využít částečně i ve svém budoucím povolání, ale dlouho mě chybělo takové to počáteční nakopnutí. Což si myslím, že víkend splnil :) Ale možná ještě více než kreslení mně víkend dal možnost poslechnout si zkušenosti tebe a ostatních (no... asi jste si všimli, že jsem spíše taková poslouchací, než mluvící…). Já jsem si na své pravdy o životě musela tenkrát přijít sama. Moje sebevědomí a sebeláska ještě nedávno nebyla tak pěkně v kytičce. Ale bylo super slyšet některé názory a pohledy i od někoho jiného a vědět, že si to nemyslím sama, a také se i od každého něco přiučit :) a meditace byla parádní tečka za t&iac ute;m vším.

Proto bych Ti chtěla moc poděkovat za skvělý odpočinkový a nabíjecí víkend. A za to, že jsi taková jaká jsi i s tím tvým slovníkem, bez kterého by to prostě nebylo ono ;)

 

Měj se krásně a snad se ještě někdy potkáme.

Terka

 



nahrávám...